Jósei Gorath (1962)

Tohle byl nejmegalomanštější film, který jsem kdy viděl. Vynásobte si Den poté tak 50000x, Armageddon 20000x, 2012 5000x ... ne, to se nedá popsat, to se musí prostě vidět. Pěkně rychle se na Zemi řítí skorohvězda resp. hnědý trpaslík o 2% hmoty Slunce (tedy mírně pod hranicí zážehu). Záchranné akce nejsou poddimenzované, akorát ještě dlouho nebude reálné, aby to lidstvo zvládlo, navíc během pár desítek dnů... i pokud by bylo technické řešení s tryskami resp. těžkovodními reaktory jinde než v teoretické rovině. A přitom je podle kalendáře rok 1979 (okolí Země se hemží obrovskými stanicemi, dokonce byla zmíněna i československá... no, pěkně rychlý spaceboom). Jestli máte představu, jak vypadají megainženýrské projekty, tak tenhle je nikoli giga, ale tera (doslova: jednotky, v kterých se řeší výkon zařízení, jsou teratuny -- miliony megatun ekvivalentu TNT). A vypadá to schůdně! Triky jsou slušné, většina důsledků děje domyšlená, obsazení herecké je silné, A-čkové. Realistická výprava, pěkné poselství, fakt jediné, co prudí nebo skřípe, je ta neopodstatněná amnézie. Pro mě silných 5 hvězd :-)

Obrovský meteorit se řítí vysokou rychlostí k Zemi a hrozí jejím zničením. Aby zjistili vlastnosti onoho meteoritu, jsou do vesmíru vyslány dvě kosmické lodi. Když se vyjasní, že člověk v žádném případě nedokáže nijak ovlivnit dráhu meteoritu, zdá se jediným východiskem pohnutí se samotnou Zemí... Hondovo sci-fi tentokrát bez jakýchkoliv kreatur. Film se spoléhá na osvědčené téma záchrany Země před nebezpečným meteoritem, když se o většinu práce tentokrát postarají Japonci. Trochu utopeně už působí oddychová "familiérní" vložka s amnézii.

Úžasný. Efekty, triky, modýlky, kulisy - všecko super. Herci nijací, přišli mi všichni stejní, ale má to prostě japonské grády a vzniklo to rok po vypuštění Gagarina! A protože je to echt japonské, dočkáme se raket, laserů, zemětřesení, ničení měst a možná příjde i.... ;-)

Honda = japonský Emmerich. Film má několik hluchých míst, ale zároveň i silných momentů a zatopení Tokia je povedené.

Katastrofický spektákel ala Toho. Je to nádherný kus vtedajšej japonskej trikovej kinematografie a aj napriek svojej naivnosti, je to snímok, ktorý svojím nasadením berie dych.