Joe (1970)

Jeden z přelomových filmů sedmdesátých let vypořádávajících se s nenávistí měšťáků vůči hipísákům. Ty zabijácké scény jsou pořádné. (max.70%)

Celkom slušný film a premiéra Susan Sarandonovej na striebornom plátne.

Zásadní dílo 70. let ukazující mezigenerační problém éry hippie a tematický předskokan mnoha jiných známějších filmů ze sedmdesátek.

Ve své době to musel být šíleně aktuálním film a do značné míry je i dnes, protožesnad všude a vždy se objevují frustráti, kteří nenávidí všechno to nové a jiné, čemu nerozumí, protože je to snazší něž přijmout odpovědnost za vlastní nedostatky a chyby. Tato tendence se koncentruje v postavě Joea, což mimochodem není protagonista příběhu (né že zrovna to by nějak vadilo).Příběh filmu je funkční a otvírá možnosti pro prozkoumání výše zmíněného jevu, psychologizaci postav, tematizaci konkrétní doby a jejího kulturního střetu. Důvod, proč jsem filmem nebyl příliš uspokojen (ač k tomu jsou veškeré predispozice, protože tematicky se to naprosto střetává s mým zájmem) tkví vnízkém rozpočtu(snad i v nedotažené nebo nedostatečně ambiciózní vizi tvůrců), kvůli čemuž nemohl být naplněn potenciál látky. V rámci možnost je to asi skvělé, ale mě je rámec možností fuk - mě zajímá pouze výsledek a ten nejde tak do hloubky, jak by bylo žádoucí. Film se nezabývá politickými okolnostmi ani perspektivou oněch hippies. Víme, že pravý umělec je schopen romantizovat to, co nesnáší i nazřít směšnost toho, co zbožňuje. Skutečnost bývá komplikovaná a ač ji frustráti jako Joe neboTušlneboČermákneboArville Douglas Garlandnejsou schopni nazřít v dostatečném rozsahu, tak bych řekl, že na každém šprochu je pravdy trochu. Tihle hloupí a neschopní lidi taky často neprohráli pouze vlastní vinou. Okolnosti s nimi vyjebali a oni neporozuměli vlastní situaci... Stále nerozumí. Tím je však nechci omlouvat. Chci spíše ukázat, že tvůrci si nevzali za cíl rozkrývat, jak to vskutku je, nýbrž jen povrchově tematizovat, což divákům umožňuje dosadit si do obsahu vlastní dojmy a pocity. Vzhledem k tomu "krvavému" závěru, k němuž to velmi volným tempem spěje, bych(30.08.2023)

Hey Joe gives us all a break. Představte si, že na tento film vzala máma Quentina Tarantina v pouhých 7 letech, konec naštěstí prospal, takže závěrečného masakru byl ušetřen. Ale i tak, strong stuff. Joe je zatraceně vtipná postava, která se zde stará o humor. Vztah dělníka z nižší třídy a podnikatele z vyšší třídy. Problematika té doby. Nevěděl jsem co, čekat, ale tohle byl zatraceně dobrý film.(05.04.2023)