Karate Kid 2 (1986)

Druhé pokračovanie v pomerne odlišnom duchu ako prvý film. Premiestňujeme sa tu do rodiska Mijagiho a dozvedáme sa veci z jeho minulosti. Okorenené je to záverečným súbojom na život a na smrť, ktorý v zásade kopíruje ten prvý, ale atmosféricky a svojou hĺbkou má iné kontúry a relevanciu vzhľadom k samotnému deju. Mne sa preto páčila táto dvojka o niečo viac ako jednotka aj napriek množstvu klišé a hluchých scén, ale zato s brilantnou ústrednou piesňou. 65 %

Po obrovském úspěchu prvního filmu bylo celkem předvídatelné, že vznikne pokračování. Tento film navazuje přesně tam, kde ten první skončil, a sleduje Daniela a jeho mistra Miyagiho na cestě do jižního Japonska, domova Miyagiho, kde se má setkat se svým umírajícím otcem a vyrovnat starý spor s mužem, který mu přísahal smrt, pokud by se kdy vrátil na japonskou půdu.
Stejně jako v prvním filmu zde opět vidíme Ralpha Macchia jako Daniela a Pata Moritu jako mistra Miyagiho. Oba byli opět skvělí a nabídli nám všechno, co jsme na nich v prvním filmu oceňovali. Hlavním rozdílem je ale to, že tentokrát je středem pozornosti postava Mority. Všechny události a celá zápletka se točí kolem Miyagiho minulosti a jeho klidného přístupu v situaci, kdy je nucen bojovat. Film se sice snaží dát Macchiovi stejný význam tím, že vytvoří konflikt mezi jeho postavou a jedním z antagonistů, ale tento konflikt působí přehnaně a nepřirozeně.
Technicky je film velmi povedený a snaží se vytvořit autentické japonské prostředí – domy, zahrady a stavby skutečně vypadají jako venkovská oblast Japonska. Natáčení probíhalo na Havaji, ale atmosféra Japonska byla věrně zachycena. Kinematografie je příjemná a soundtrack obsahuje několik skvělých skladeb, z nichž jedna dokonce získala nominaci na Oscara.
Celkově je to solidní pokračování, i když nedosahuje síly prvního filmu.

Stejně jako u jedničky i zde jsem měl dvojhvězdičkové hodnocení z roku 2008 a po zážitcích z nového seriáluCobra Kaimám i z tohoto filmu najednou čtyřhvězdičkový zážitek - zvlášť když vím, že se několik postav z tohoto filmu dočká repete v seriálu. Je to sice taková naivní pohádka, ale je dobře napsaná a postavy procházejí nějakým vývojem. Souběžně s touhle sérií aktualizuji také vzpomínky na sériiRockyho(režírováno a zhudebněno stejnými lidmi) a u něj se dvojhvězdičkové hodnocení nezměnilo, protože se tam postavy chovají dost chaoticky.

Měl jsem trochu obavy z rapidního úpadku oproti skvělé jedničce, ale téměř žádný úpadek se nakonec nekonal. Druhý díl je hlavně až do samotného závěru úplně jinak pojatý a výlet na Okinawu jsem uvítal s otevřenou náručí. Tentokrát se totiž téměř vše točí okolo moudrého pana Miyagiho a Daniel má možnost se opět nadále vzdělávat nejen v oblasti karate, ale hlavně nahlédnout do historie a dynastie Miyagi. Záporné postavy Sato a jeho žák sice dvakrát věrohodně nezapůsobí, ovšem cestování s mistrem mi přišlo v určitých aspektech zajímavější než Dannyho konfrontace s mládeží v předchozím díle. V celkovém součtu však ročník 84 stále vnímám jako ten lepší a proto zůstávám na neutrální tříhvězdičkové půdě.

Dvojka, odehrávající se v Japonsku, je už víc pohádkou. Ale ještě stále fajn. Opět je to na stejné kopyto. Opět závěrečný fight a vítězství. Tentokrát na život a na smrt. No pohádka. Ale jako děti jsme to žrali. Navíc okořeněné exotikou. A do mladé Japonky jsem byl zakoukán. Byla mi sympatičtější než namachrovaná Američanka z jedničky.