Jmenuji se Oliver Tate (2010)

Malý veľký film. Vo Walese žijú čudní ľudia, ale v dobrom. Príbeh je pekne rozčlenený, logicky. Herci sú skvele vybraní, podobne soundtrack zložený zo songov Arctic Monkeys. Už kdesi po 10 minútach som vedel, že ma táto polomelanchólia bude baviť. Je to vďaka filmársky podmanivému využitiu prostriedkov, s ktorými rejža žongluje tak obratne, že hoci máte pocit, že sa dej veľmi nehýbe, nenudíte sa. Veľkou devízou je aj ťažko odhadnuteľné správanie sa postáv. Skrátka netušíte čo Oliver resp. Jordana vyvedú. A na vážkach je aj Oliverova matka.

Filmov s tematikou coming of age boli a budú natočené kvantá. Príbehy týchto filmov si väčšinou všímajú postavy, ktoré na prvý pohľad pôsobia nenápadne, ale v skutočnosti sa vyznačujú svojskými až bizarnými charaktermi. Tak je to aj v prípade diela režiséraRicharda Ayoadehoz roku 2010, ktoré sa odohráva vo Walese osemdesiatych rokov dvadsiateho storočia, sledujúc stredoškoláka Olivera Tatea (Craig Roberts). Ten sa snaží zblížiť so spolužiačkou Jordanou (Yasmin Paige) a sleduje krízu manželstva svojich rodičov (Noah TayloraSally Hawkins). Film tak primárne kladie dôraz na patálie spojené s dospievaním, pričom postava Olivera Tatea je rozprávačom celého príbehu. Ten ako taký síce predstavuje originálny počin, ale vo svojom vnútri sa pridŕža typických šablón podobných filmov, keď pracuje možno až so stereotypne pôsobiacimi témami. Napriek tomu je Ayoadeho snímka schopná diváka viacerými scénami pobaviť, čo odzrkadľuje obstojne napísaný scenár a postavy. Filmoví protagonisti sú rôznorodými figúrkami, pri ktorých sa režisér do veľkej miery snaží zachytiť najmä ich prežívanie - ako vnútorné, tak to, ktoré dávajú najavo okoliu. Vďaka tomu sú v diele výrazné aj dramatické prvky, ktoré vyvažujú komediálnu stránku. Tým však jednoznačne najlepším, čo snímka ponúka, je soundtrack v podaníAlexa Turnera. Indie folkové skladby nielenže skvele znejú, ale zároveň skvele podfarbujú atmosféru príbehu.Submarinesíce nie je najlepším filmom ani medzi coming of age filmami, teda filmami o dospievaní, ale spája v sebe dostatok prvkov, ktoré z neho robia dobrý a pozerateľný film.

Hlavní protagonista Oliver je prostě nevšední, divný, zmatený patnáctiletý kluk. Snaží se zorientovat ve světě lásky i když vůbec neví jak na to. Tolikrát jsem se za něj cítila během filmu trapně, tolikrát jsem měla pocit, že mu musím pomoct, nebo alespoň poradit. A na konci filmu jsem přišla na to, že je to vlastně jen film. "JEN". Tak moc mně to vtáhlo do děje, tak moc jsem chtěla být tam s ním a nějak to ovlivnit, aby to možná dopadlo trochu jinak. No, ale já ležela doma na gauči a nechápala jsem co se právě odehrálo a jak skvělý zážitek to vlastně byl.

Důvodů proč se podívat na nějaký film může být nespočet. Slyšeli jste, že je super, četli jste nadšenou recenzi, hraje tam váš oblíbený herec, točil to známý režisér, nebo za kamerou stál skvělý vámi ctěný kameraman... U mne to nebyl ani jeden z těchto důvodů. Tím důvodem byl pro mne naprosto geniální hudebník, chlápek jménem Alex Turner. Ano, modří už vědí Alex je členem skupin Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets a já žeru jak jeho kytarovky tak zpěv. A tak když jsem se dozvěděl, že v tomhle filmu dělal hudbu, bylo mi docela jedno o čem film bude. Vnitřně jsem ale tušil, že by nešel do nějakého bizáru ani kýče a že to bude mé duši blízké podobně jako jeho písničky. A sakra jsem se trefil ! Film byl super! Celé to bylo takové to echt british jak to mám rád, pobřežní městečko omývané příbojem, ve vzduchu křik racků... A do toho příběh poněkud zvláštního Olivera, který chodí na střední a řeší úplně ty stejné problémy, které jsme řešili na středních my. Hodně čte a jeho osamnělosti ani moc neprospívá, že je jedináčkem a tak svoji pozornost zaměřuje na rodiče přičemž ve škole se chová spíše plaše. Střední, to jsou ale rvačky se soky, první nesmělé kontakty s dívkami, které už najednou nejsou pro kluky blbé, ale naopak nějak podivně člověka k sobě přitahují jakýmsi zvláštním tajemným kouzlem... První nesmělé polibky i první sex když rodiče vypadnou do kina a dům je volný... Filmů o týnejdžrech ze středních je kupa. Leckteré jsou na mne řekl bych až vulgání a americká produkce nás jimi jeden čas úplně zaplavila až to jednoho znechutilo. Tohle je ale jiné. Film je zvláštní, stejně jako je zvláštní Oliver a jeho dívka Jordana i lidičky kolem nich. Dneska večer mi to ale moc sedlo a nejen kvůli té hudbě, která mně k filmu přivedla. Dávám za 5 fotek z polaroidu. * * * * *

Oliver Tate je hipsterská komedie, která by ráda byla dost atypickou romantickou komedií (stylem kamery nebo i stylem vývoje příběhu, který není nijak převratný a je naprosto klasický pro romantické filmy) a je znát, že svůj vzor má v 500 dní se Summer, který se snaží stylem napodobit. Jo, v některých scénách baví a daří se mu v nich celkem slušně, ale někdy se mu to nedaří vůbec a celkově ten film bohužel nedrží pohromadě. I přes to, že je Oliver Tate strašně divný, ale zároveň sympatický a i přes to, že to ve mě celkově zanechalo příjemný pocit, i tak ten film nefunguje úplně, jak má. Na příjemné 3* to je určitě, ale na víc bohužel ne.