Jména lidí (2010)

Při tom námětu, kdy ta bláznivá holka spí s kdekým, kdo má jiný politický názor, sice můžu koulet nevěřícně očima, ale tahle lehce potrhlá, francouzská romantická, politická sexy komedie jede v zábavném tempu a ono to fungovalo. Nejvíc tomu asi dělá reklamu samaSara Forestier (nar. 1986), když tam běhá skoro furt nahá, ale nejen proto to je možná její nejlepší role.

Roztomilá romantická hříčka o věcech, které v dnešní Francii rozhodně již tak vtipně nevyznívají. Leclerc však všemu dává velejemný šmrnc a hůmor, takže se jedná o film který si bere na pranýř politiku, rasy, náboženská vyznání, sociální vrstvy, ale to vše ve velmi příjemném podání. Prostě ne vážně o hodně vážných věcech. Kéž by to vždy vypadalo takto!

Politicky nekorektní humor, převážně času nahatá hlavní herečka a sucharský Jacques Gamblin - jsem nadšená. Nečekala bych, že se mi tolik bude líbit film, kdy francouzští hrdinové ve francouzském filmu řeší svůj nefrancouzský původ. Le nom de gens je geniální francouzská romantická komedie, která se ale nebojí vystrčit růžky a servíruje divákům taková témata jako pedofilie, předsudky (setkání rodičů u moučníku je nezapomenutelné) nebo politické názory (prezidentské volby na konci a scéna, kdy zvítězí Sarco, mě naprosto dostala).

Nikdy bych do sebe neřekla, že po úvodní části tohoto střihnutého komediálního koktejlu půjdu až na nejvyšší laťku. Ale stalo se. Jak se to Michelovi Leclercovi podařilo, to vám neřeknu, ale Bahia, kterou stvořil, by si dokázala otočit kolem prstu vážně kde koho. Hlavně ona byla středobodem celé téhle prazvláštní taškařice s puncem smutného pozadí jako malé holčiny z hodin klavíru. Ale i Arthur si z mládí odnáší nějaké nevyřešené záležitosti a to by bylo, aby se zrovna tihle dva nepotkali. Druhá polovina celé téhle anabáze vztahu nevztahu je cílená už trochu víc na naše city a Michelovi se to povedlo všechno mistrně skloubit, takže výsledná tečka byla excelentní. Napsat a zrežírovat romantickou komedii s hlubší myšlenkou je docela náročné a ještě k tomu v originálním balení jako bonusem je přímo zázrak. A Sáře Forestierové tleskám.

Dělat si s takovou lehkostí a jiskrou legraci z politiky se už dlouho nikomu nepodařilo. Nápad stát se politickou prostitutkou a snažit se přesvědčit politické odpůrce tím, že se se všemi vyspíme je hodně originální. Spoiler: Nakonec však po všech šarvátkách s politikou budete milovat den, kdy se narodilo Vaše dítě - i když v ten den vyhrál Sarkozy.