Jiří Trnka: Nalezený přítel (2019)

Účel dokumentu splnený. V traileroch nám predstaví významné diela Jiřího Trnku a mňa ako diváka natoľko očarili, že ma aj pozvú k ich zhliadnutiu. Formálne ma však dokument nestrhol, pátranie cudzinca po významnom človeku je fajn v úvode, no neskôr prišli na plátno čudné rozhovory kdesi v čudnej sklenenej miestnosti, v ktorej sme sledovali prácu štábu. Čudne sa strihalo medzi češtinou i francúzštinou, ešte že sa chronologicky predstavovali diela majstra.

Nostalgické - a VELICE osobní vyprávění naplněné vzpomínkami. Vyprávění, které si vás získá - kterému uvěříte, když se vrací v čase a pátrá po odkazu pozoruhodného člověka, který svou uměleckou tvorbou stojí mimo svoji i jakoukoli jinou myslitelnou dobu ... člověka, který si uchoval dětskou duši - a dětskou fantazii ... a který dokázal zhmotnit své sny - i navzdory realitě chybujícího světa, v němž se narodil ... a v jehož mantinelech dospěl. Dokument, jakkoli není nadměrně sdílný, dokáže zachytit jeho vnímání toho světa ... dokáže pracovat s tím neuchopitelným osobitým kouzlem, které je vlastní všem mimořádně nadaným osobnostem. P.S.: Co o nás vypovídá prostý fakt, že dalo takovou práci nalézt použitelnou kopii Trnkova mistrovského snímku "Bajaja" z roku 1950 ?

Dokument má prvky detektivního pátrán. Zařadil animační motivy, hrané pasáže, opírá se o zdroje z archivů . V této česko-francouzské koprodukci je hodně pozoruhodných detailů. Kde potkal svou druhou životní lásku, podle níž vyrobil několik loutek, jak za války vyráběl hračky pro své potomky apod. Pobavily mě rodinné historky jako třeba jak milovník rychlých aut závodil s policisty zatímco dcera v autě zvracela nebo jak si zvířata z legendární Zahrady testoval na synovi.
Životopisný formát pochopitelně také zahrnuje dobové souvislosti včetně Trnkovy nevole, když po komunistickém puči dosadili do studia kádry místo umělců, a jeho posledního, trezorového titulu Ruka.

Film je skoro víc o Réginaldovi Hugueninovi (po přečtení obsahu nevím, zda tento herec v dokumentu někoho představuje, nebo je sám sebou), který v dětství objevil film Bajaja od Jiřího Trnky. A teď v pokročilejším věku kouká na jeho filmy jako na trilobity, které by si rád odsekal z nějaké skalky. O Trnkovi se nedozvíme víc, než kolik je nutno, a kolik toho vlastně už víme - ilustrátor, tvůrce animovaného filmu. A když už už by se něco nakouslo, o čem by se dalo vyprávět, následuje hraná scéna s již zmíněným francouzským hercem, který prožívá halucinace svého dětství. Název filmu by tak měl být spíšRéginald Huguenin a nalezený přítel Jiří Trnka.

Pro širokou veřejnost tento film rozhodně poslouží dobře. Čím víc jste už o Trnkovi věděli, tím méně vás bude film bavit. Mohlo by to znít logicky, ale zásadní nedostatek filmu je, že se těžiště pozornosti nemálo posouvá směrem k interpretům filmu (francouzský režisér a Tereza Brdečková). Tematicky se víc soustředí snímek na Trnku a jeho začlenění do politického kontextu – doby – (ne)spolupráce s režimem, prakticky nijak neřeší řemeslnou dovednost, způsob vyprávění, technologii a animaci jako takovou. (Čili pro skutečné zájemce o animovaný film toto bude projekt notně vyprázdněný.)