Jednou si řekneme vše (2023)

Poetika po Německu, v drsnější červené knihovně, alespoň tak děj působí. Nechat vše podstatné na divákově fantazii mohlo být tvůrčím záměrem, jenže Maria s Hennerem prakticky nemluví, každé setkání má předem daný průběh, o němž ona nerozhoduje. Podobně tichý je i výlet do města, jak kdyby vše bylo v režii Hennera, což by dávalo smysl. Ten však postrádá závěr, těžko věřit jeho náhlému zpanikaření, když je prezentován jako někdo, kdo je se svým osamělým životem smířený, dokonce ho má rád. Nemá rodinu, nic mu nehrozí a pro sousedy je tím podivínem z lehce neudržovaného statku už mnoho let. Nevidím tam žádnou motivaci, když už takto, smysl by to dávalo na druhé straně. Do uspěchaného závěru ale zajímavá vztahovka s nádhernou kamerou, která dokáže dát poetiku i lehce drsnějším scénám (ano těm). Atmosféra horkého léta z toho jde cítit, stejně jako čerstvě nabytá svoboda. A Marlene Burow herecky velmi fajn.

Zápletka celého filmu je síce pomerne jednoduchá a triviálna, ale tá atmosféra vidieku a doby začiatku 90tych rokov tomu dodala výborný feeling. Ani sa nečudujem, že Maria hľadala útechu a záujem inde, keď jej priateľ Johannes bol myšlienkami kdesi vo fotoateliéri alebo na štúdiách v meste. Henner bol pravý opak Johannesa, takže asi to Marii učarovalo, aj keď na môj vkus bol až príliš živočíšny. Ten záver bol veľmi prekvapivý, aj keď by ma zaujímalo či to bol úmysel alebo nehoda. Každopádne, atmosféra predčila scenár a najmä vďaka nej 4*.

Autorka akoby chcela povedať: "ono sa to všetko v tých mileneckých trojuholníkoch vyrieši samo", ale záver poskytla prudko nedôveryhodný. Vyzerá to tak, že nemala nápad a išla na prvú. Lebo inak to mohla byť aj dráma ako hrom so zvratmi a citovými či emotívnymi chvíľami, ale tých tu bolo len pár. Film je alenádejou pre starých, začmudených, málo čistých päťdesiatnikov, ktorí si o sebe myslia, že vyzerajú na štyridsať, pritom človek by hádal šesťdesiat, že nejaká študentka zavadí o ich chajdu a bez nárokov na donácie poskytne to, čo doteraz videl len na OnlyFans. Ale kdeže také študentky rastú? Len v knihách.

Příběh jako z červené knihovny.Mladá dívka na venkově se svým přítelem studentem prožívá horké léto.Po seznámení se se záhadným farmářem  morousem  bezhlavě se do něj zamiluje .A začne vyhledávat sex se zkušeným mužem.Až posedle....klíčový moment nastane, když farmář  ji začne odmítat kvůli nerovnému věku.Ona ale posedlost stupňuje......Poměrně dobrá kamera a exteriéry a i výběr herců.

Koukám, že i němci umí být poetičtí a vesměs vše, co tu ostatní kritizují jsem já na filmu milovala. A je mi to úplně jedno, protože... Ta kamera. To léto, voda a tráva. Ty knihy, úryvky a básně. Milenecký spojení a syrová touha. Na tohle budu myslet hodně dlouho.