Jedna kočka za druhou (1993)

FilmJedna kočka za druhou(1991) je v kontextu české kinematografie velmi zvláštním úkazem. Ačkoliv je v mnoha databázích řazen mezi komedie, nabyl jsem přesvědčení, že označit tento snímek za čistou „srandu“ by bylo hlubokým nepochopením jeho podstaty. Snímek režiséra Františka Filipa sice nese zdánlivě lehký název, ale nenechte se mýlit. Jedna kočka za druhou je drásavá tragikomedie, kde humor nefunguje jako prostředek k pobavení, ale jako poslední obranný mechanismus proti totálnímu životnímu zmaru. Děj se odehrával především v prostředí starého vilového domu, který slouží jako metafora pro uvěznění v neúspěšných životech. Postavy, které zde potkáváme, nejsou hrdinové. Jsou to lidé zlomení, osamělí a často i zlí – ne však z vrozené špatnosti, ale z dlouhodobé frustrace. Titulní postavou hořké komedie je prodavačka nádražního bufetu Klára Zárubecká, rázná a energická žena, která se se záviděníhodným elánem pokouší napravit pověst své rodiny a zajistit tak mladšímu bratrovi šťastnou budoucnost. Do všedních dnů, kdy Klára nutí svým zákazníkům koťátka, odbývá vytrvalého ctitele, přezdívaného Funebrák, a šetří na velkou, i když poněkud zanedbanou vilu, přijíždí její nevlastní bratr Fanda s dívkou Erikou a nevlastní otec Viktor s milenkou, který si od ní chce, jako už tolikrát před tím, vypůjčit peníze. Sledoval jsem osudy, které se točily kolem nevěry, citového vydírání a neschopnosti najít společnou řeč i s těmi nejbližšími. A to vše kvůli touze po majetku a slušnému společenskému postavení, po němž hlavní hrdinka tak dychtila. Pokud se ve filmu objevil vtip, měl příchuť popela. Byl to humor „pohřební“, sarkastický a často mířený na vlastní slabost. Vůbec jsem se tak nezasmál, spíše jsem cítil úzkost z toho, jak moc byly ty situace reálné. Herecké obsazení (v čele s Jiřinou Bohdalovou) podává výkony, které hraničí s psychickým vyčerpáním. Právě uvěřitelnost jejich bídy dělá z filmu tak těžký zážitek. Šeď života, nepořádek v duši a pocit, že se čas zastavil v tom nejhorším možném bodě, prostupoval každým záběrem. Závěrečný zvrat pak byl pomyslnou tečkou za celou tou spirálou deprese. Místo katarze nebo úlevy nám domů přinesl spíše definitivní potvrzení toho, že z některých životních pastí není úniku a nechal mne v tichu a s otázkou, kolik takových „koček“ (neúspěchů či falešných nadějí) ještě v životě přijde. Tento film není pro každého. Je to velmi hořká pilulka, která ukazuje odvrácenou stranu lidské existence. Pokud čekáte odlehčenou komedii, budete zklamaní a možná i emociálně vyčerpaní. Pokud však hledáte hlubokou sondu do smutných zákoutí lidské duše, kde smích jen zakrývá pláč, je to mistrovské dílo svého žánru. Suma sumárum, snímekJedna kočka za druhou ode mne získal dvě kočičí hvězdy **.

Český film zpracovaný podle předlohy z divadelní hry J. Hubače s J. Bohdalovou v hlavní roli, která představovala Kláru Zárubeckou, ráznou a energickou prodavačku v nádražním bufetu na malém městě. Tato žena bydlela ve vile, jejíž majitelce, bláznivé J. Jiráskové posluhuje a doufá, že majitelka splní slib a vilu jí prodá. Zpočátku mi velké problémy činily nesrovnalosti v rodinných vztazích, neboť obvyklé věkové rozestupy mezi osobami neodpovídaly jejich generačním rodinným vztahům. Pro vysvětlení, otec J. Bohdalové v podání J. Somra je téměř stejný ročník narození jako jeho filmová dcera a současně bratr Bohdalky V. Vydra je pochopitelně minimálně o generaci mladší. Jediné vysvětlení se nabízí, že nejslavnější česká herečka hrála ženu o generaci mladší, než ve skutečnosti byla, a dle mého názoru se jedná o těžko pochopitelnou chybu. Téměř všechny postavy, snad s výjimkou pana Vydry, se v zapomenutém snímku F. Filipa chovaly dosti podivně, ať už se jedná o zmíněnou majitelku velké, ale neudržované nemovitosti bláznivě čekající na mrtvého manžela, Vydrovu mladou přítelkyni S. Postlerovou, nešťastného J. Somra, jenž při svých četných záletech jaksi opomněl platit výživné na své děti s mnoha různými partnerkami či podivínského zřízence pohřební služby P. Nárožného, jenž o divokou J. Bohdalovou projevoval zájem. Ona Bohdalčina divokost se nejvíce projevila při seznámení s partnerkou svého bratra S. Postlerovou, neboť její přivítání bylo naprosto katastrofální plné ponižujících výpadů, avšak zde paní Bohdalová narazila, jelikož mladá žena si nenechala nic líbit a ukázala se taky jako pořádná hysterka. Snad se mi podařilo vydedukovat správně, že paní Bohdalová chtěla vybrat partnerku pro svého o generaci mladšího bratra sama, ale až poté, co bude vila přepsána na ni. V menší vyplňující roli se objevil V. Postránecký jako vykutálený elektrikář. Označení filmu jako komedii považuji na nesprávné, neboť se dle mého názoru jednalo o komorní rodinné drama. Paní Bohdalová zde předvedla svůj typický výkon ženy z lidu, herecky se ji dokázala přiblížit pouze jmenovkyně Jirásková, zbytek herců předvedl výkony nevěrohodné (Somr), nedůstojné (Nárožný), či zbytečné (Postránecký). U snímků pana Filipa jsem zvyklý na vysokou úroveň, zde jsem něco nadprůměrně kvalitního hledal marně a bohužel shledávám, že hodnocení se nevejde ani do průměru.

I když herecké výkony byly skvělé, tak výsledek byl velmi sporný. Už to obsazení, Somr jako otec Bohdalky, to prostě nesedělo, už proto, že jsou skoro stejně staří, Postránecký jako obšourník, to taky bylo mimo a jedna z nejdůležitějších postav byla silně přehrávající Postlerovou zahraná tak, že by ji museli okamžitě odvézt do blázince, protože vyváděla fakt šíleně,. Prakticky ani jedna postava se nechovala normálně a tak 50 % je maximum.

Technicky je adaptace div.hry na film téměř dokonalá, pokud režisér nechtěl natočit vlastní verzi ve stylu na motivy div.hry, tak to asi nešlo udělat lépe, i za cenu, že divadelnost je cítit z každého záběru. Režisér je tradičně citlivý, herci mají prostor k hraní a využívají ho uměřeně. Ale asi mám problém s Hubačovými tématy a trochu i se stylem, jakým předvádí charaktery postav, Já se s takovými lidmi nesetkal, asi se jim instinktivně vyhýbám. Lidi, kteří mají dlouhé a razantní projevy, značící jasný postoj, a následně (a někdy i vzápětí) udělají akci k tomu postoji opačnou, bez mrknutí oka, mne deptají a děsí. Vím, že změna má vnitřní logiku, vím, že ten opačný vnější projev je způsob vyrovnávání se se stresem, ale mně ti příliš připomíná Orwellovský "doublethink" a ten do mého světa napatří. Dokážu ocenit, že herečka takovou rozpolcenost úžasně předvede, ale podruhé bych už Kláru nedokázal vydržet.

Přestože od Jiřího Hubače jsem viděl kvalitnější kousky. Jiřina Bohdalová, Josef Somr, Jiřina Jirásková a dokonce i Petr Nárožný povyšují toto dílo na lepší. Právě výkon Petra Nárožného překvapí, neboť byl znám především z bláznivých komedií a zábavných pořadů.  U Jiřiny Bohdalové je tato roce docela specifická. O to zvláštnější, že ve stejném roce si zahrála Nesmrtelnou tetu. Přitom o pouhé tři roky je Josef Somr mladší a hraje J. Bohdalové otce. To ať se režisér nezlobí, ale je to úlet. Hned při prvním setkání těch dvou jsem si myslel, že se jedná o manžela s manželkou. A věřit jim úplně jiný vztah lze jen těžko. Dobrý výkon pak předvedla Simona Postlerová jako hysterka. Jedna kočka za druhou není špatný film, ale divadelní představení, které jsem mimochodem viděl, bylo lepší.