Jean od Floretty (1986)

Příběh z Provence z kraje okolo městečka Aubagne, kde místní obyvatelé živoří na vyprahlé půdě. Je zde však jeden skrytý pramen, o němž vědí dva místní vykukové - César a jeho synovec Ugolin, kteří jsou odhodlaní pozemek s pramenem, na němž hospodaří Jean se svou rodinou, za každou cenu a všemi prostředky získat... Hezký příběh o chamtivosti, zlobě, sobectví a také o silné vůli a odhodlání, odehrávající se v nehostinné, avšak vizuálně působivé krajině jižní Francie, v němž herecky zcela dominuje trojice hlavních hrdinů v podání Yvese Montanda, Gérarda Depardieu  a Daniela Auteuila. Škoda určitého dějového stereotypu, který jen zřídka přeruší vyhrocenější scéna. Přesto krásný počin. 75 %.

Krásný film. Tragický, ale krásný. Příběh velkolepý, herecké výkony úctyhodné. Trojlístek Gérard Depardieu, Daniel Auteuil a Yves Montand perfektní. Jen Gérard si to tady místy až ukradl. Nicméně, jednoduše řečeno, má tento film všechno, co mi v dnešní kinematografii zatraceně chybí. Zároveň jsem hrozně rád, že mě francouzská kinematografie má stále čím překvapovat. Ne, že bych o Jeanovi od Floretty nevěděl, jenom jsem se k němu dlouho nedostal. O to větší zážitek to pak byl. Tak velký, že jsem si druhý díl této rodinné ságy musel pustit obratem. Končí totiž nedopovězen a bez druhého dílu by byl neúplný.

Vynikajúca dráma o medziľudských vzťahoch. Vidiecku idylu totiž naruší nie len Ugolinova túžba pestovať kvety, ktorej obeťou sa stane Pique-Bouffigue, ale aj príchod Jean od Floretty. Ten opustil mestský život, aby pokojne hospodáril uprostred divokej prírody. Tým sa však stane ďalšou prekážkou k splneniu Ugolinovho sna. Plán Ugolinovho strýka je pokryteckou manipuláciou a falošnou pretvárkou zničiť Jeanovu snahu čo nakoniec vedie k ľudskej tragédii. Produkcia je výborná a nepotrebuje ani veľmi dramatizovať. Príbeh samotný má silný emotívny náboj, ktorý v skvelom hereckom prevedení Gérarda Depardieua, Daniela Auteuila a Yvesa Montanda nepotrebuje viac ako správne podržať atmosféru vytvorenú hercami. 90%

Džbánky pro figurky. Při žízni růstu. "Dožínky" fortelného snílka a troufalého floristy, bez tónů z lorety. Arabesky krášlení a škádlení krajtích rodáků a malujícího si cizáka. Zahradníků mok rozlévající charakter "cihel," charakter nerudného plenéru, poetiku zvrásněnosti, citelného oplocení šampaňského svitu lidskými (š)rámy.

Těžko říct, zda v době sepsání románů Marcel Pagnol nebo v době natáčení filmu Claude Berri tušili, že i po více než 40 letech bude snímek aktuální. Svět trápí sucho a podle všeho líp nebude. O to víc současní zemědělci určitě rozumí potížím postavy Gérarda Depardieua. Ten má sice všechno perfektně spočítané, ale přírodu a počasí si nikdo dopředu spočítat nedovede. Tragika celého příběhu je pak ve vypočítavosti Césara a Ugolina, kteří dobře ví, že zemědělec na své půdě vodu má, přesto ho nechají, aby se svým osudem absolutně zničil. Celý film doprovází špičkové herecké výkony.