Ahoj, tajtrlíku! (1983)

Název tohohle filmu je velmi špatně přeložený. Pantin je loutka pro děti, většinou plochá, vystřižená z kartonu, kde jsou končetiny přidělané v kloubech, takže se pohybují a je vždy na nitích/provázkách. Má to přídech časů dávno minulých, půlky devatenáctého století. Je to trochu poetické a trochu posmutnělé, trochu nereálné. Tajtrdlíku je shazovací, to řekne Bohdalka manželovi (či jeho penisu) ve scénce, co hraje s Dvořákem či Kopeckým. Navíc není jasné, proč nepřeložili původně italské Tchao původně italským Čau. Má to trochu jinou konotaci v češtině a francouzštině, ale Ahoj je na hony vzdálené originálu. - (Jinak patin je brusle, patinage je bruslení a ten druhej film je La Femme et le pantin, kde si Bardotka pohrává s chlapem, co o ni stojí. Je to zase pantin. Paťák je blábol překladatele, co neumí pořádně francouzky, i když je možná profesorem francouzštiny na UK) - Už v tom původním názvu je nenápadně zakódováné to, že už je vlastně všechno pryč. - Taky si tam hlavní hrdina už před začátkem přiznal trpké pravdy a my se to jen postupně dozvídáme. - Což zase dává smysl tomu, že se natvrdo mstí, protože už vlastně nemá, co ztratit. - Coluche, uspěl s přechodem na vážnou roli, protože ukázal lidskost postavy. Když se Kaiser pokoušel o vážnou roli, tak pohořel. On totiž Coluche i před tím vnímal tíži žití jiných lidí a proto založil dobročinnou organizaci, kdežto Kaiser se posmíval kde komu. Sice vtipně, ale s pohrdíním a pak už mu nevěříte a působí pateticky.

Že čeština má málo podstatných jmen je fakt, a že je třeba rozširovat slovní zásobu, také. Ale proč přebírat jen z angličtiny.
Převezměme francouzské označení (muže) "patin" a počeštěme ho třeba jako "paťák" - nikoli "parťák" (navíc je tam implicitně obsažena vlastnost, že není už kam jít, táhnout, prostě pat). Navíc toto slovo skvěle definoval Pierre Louÿs ve své knize "Femme et le patin", kde proti sobě stojí žena a paťák (čeština by pro něj musela volit jeden z nejméně tuctu významů... tak proč?)... Nebo nejsem zcela na správné stopě? Patin j zřejmě starší významový tvar slova "pantin". Ale Pantin je také obec v Île-de-France (východně od Paříže) - to by chtělo upřesnit. Claude Berri ale stejně pojem paťáka rozšiřuje, zde už se nejedná o paťáka Louÿsova nebo Buñuelova, jehož bytí je podmíněno vztahem k ženám, tedy k ženě; Lambertův cit je zde opětován, i když ne ženou. A tak jak se film vyvíjí, mohu paťáka dále upřesňovat, až přijdu na to, že paťákem jsem já sám - tak jako Gustave Flaubert je paní Bovaryová. Pozn. 1: Smrtí syna umírá otec. Pozn. 2: Skvělá detektivka.

Ještě, že jsem nevybíral podle názvu filmu - to bych asi nedal a připravil bych se o skvělé představení Coluche v roli mlčenlivého mstitele. Přitom jsem měl na začátku tendence to vypnout - Bosoussan se tam tak poflakoval, kamera nic moc, Coluche si vařil kafe na vařiči, ale tak po 20ti minutách to začalo sypat a až do konce to nepřestalo. Samozřejmě jsem věděl, jak to dopadne a přál jsem si, aby to tomu nesourodému páru nakonec vyšlo. Nevyšlo, ale tak to má přece být.

Minimalistický film, kde se moc nemluví a moc se toho vlastně neděje, ale který dokáže z toho mála vykouzlit silný příběh i atmosféru. Rovněž z dnešního pohledu zajímavý výlet do méně vábné části osmdesátkové Paříže.

Film je udělán syrově, dokonale, ale odehrává se v prostředí, které mi není vůbec sympatické. (viz Willy Kufalt). (max.70%)