Pépé a Claude (1967)
Sledovat Pépé a Claude online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Pépé a Claude
Děj autobiografického filmu se odehrává ve Francii v roce 1944. Židovští manželé se rozhodnou svěřit svého devítiletého syna Clauda do péče staršího páru. Doufají, že na venkově bude chlapec ušetřen útrapám války. Navíc se Claudovi podaří změnit antisemitské názory silně katolicky věřícího staříka Pépého.
Claude Berri (1934) je známý především jako filmový producent. Nicméně už od 60. let bylo činný rovněž jako filmový režisér. Nejprve se podílel na dvou povídkových filmech Less baissers (Polibky) a La Chance et lamour (Příležitost a láska) a v roce 1967 debutoval celovečerním snímkem Pépé a Claude (Le Vieil homme et lenfant) – příběhem o dětství židovského chlapce v době okupace Francie. Právě tímto titulem zahájil ve své tvorbě sérii filmů s autobiografickými prvky, mezi které patří také snímek Le Pistonné (Protekční dítě, 1970), v němž zpracovává zkušenosti z vojenské služby, a dále například titul Mazel Tov a sňatek (Mazel Tov et le mariage, 1968), který navazuje na osudy Clauda, nyní uvažujícího o ženitbě, nebo film Poprvé (La premiére, 1976) mapující první milostné pocity sedmnáctiletého mladíka. Kvalita jednotlivých snímků byla ovšem kolísavá, nicméně právě Pépé a Claude patří mezi divácky i umělecky nejúspěšnější z nich.
Claude Berri nejprve napsal krátkou povídku, vycházející z jeho vlastních vzpomínek na dětství strávené ve Francii v době 2. světové války, a později ji rozpracoval do podoby scénáře celovečerního filmu. V něm vypráví o osmiletém židovském chlapci Claudovi (Alain Cohen), který žije s milující maminkou a výbušným tatínkem v Paříži. Tenhle bystrý kluk se především rád toulá se svými kamarády ulicemi města. Jenže píše se rok 1944 a Claudovi rodiče se obávají, že právě tady pro dítě rozhodně není bezpečno a chlapce odvezou na venkov k prarodičům svých přátel, kteří žijí nedaleko Grenobelu. Malý Claude začíná poprvé objevovat pro něho dosud zcela neznámý svět – čerstvý vzduch, přírodu a zvířata. Musí se také sžít se starým mrzoutským Pépém – veteránem 1. světové války a zarytým antisemitou. Tuto roli ztvárnil vynikající, tehdy dvaasedmdesátiletý Michel Simon, který podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Ve skrytu své dobrácké duše Pépé rozhodně netuší nic o Claudově původu, a tak chlapce učí vše potřebné, co se mu jednou v životě bude hodit.
Na vztahu starého muže a nevinného dítěte Claude Berri zachycuje téma rasismu, nicméně rozhodně ne výrazně drasticky, nýbrž s jemným humorem. Tuto optiku režisér nastolil už v samotném úvodu filmu, kdy svým dospělým hlasem pronáší: „Tento příběh se stal, ale je nahlížený očima dítěte.“ Určitou idyličnost vyprávění nicméně v závěru vytlačí zásadní poselství filmu: Pépé je usvědčen ze svých předsudků vůči Židům, které nemají reálné opodstatnění. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)
Claude Berri (1934) je známý především jako filmový producent. Nicméně už od 60. let bylo činný rovněž jako filmový režisér. Nejprve se podílel na dvou povídkových filmech Less baissers (Polibky) a La Chance et lamour (Příležitost a láska) a v roce 1967 debutoval celovečerním snímkem Pépé a Claude (Le Vieil homme et lenfant) – příběhem o dětství židovského chlapce v době okupace Francie. Právě tímto titulem zahájil ve své tvorbě sérii filmů s autobiografickými prvky, mezi které patří také snímek Le Pistonné (Protekční dítě, 1970), v němž zpracovává zkušenosti z vojenské služby, a dále například titul Mazel Tov a sňatek (Mazel Tov et le mariage, 1968), který navazuje na osudy Clauda, nyní uvažujícího o ženitbě, nebo film Poprvé (La premiére, 1976) mapující první milostné pocity sedmnáctiletého mladíka. Kvalita jednotlivých snímků byla ovšem kolísavá, nicméně právě Pépé a Claude patří mezi divácky i umělecky nejúspěšnější z nich.
Claude Berri nejprve napsal krátkou povídku, vycházející z jeho vlastních vzpomínek na dětství strávené ve Francii v době 2. světové války, a později ji rozpracoval do podoby scénáře celovečerního filmu. V něm vypráví o osmiletém židovském chlapci Claudovi (Alain Cohen), který žije s milující maminkou a výbušným tatínkem v Paříži. Tenhle bystrý kluk se především rád toulá se svými kamarády ulicemi města. Jenže píše se rok 1944 a Claudovi rodiče se obávají, že právě tady pro dítě rozhodně není bezpečno a chlapce odvezou na venkov k prarodičům svých přátel, kteří žijí nedaleko Grenobelu. Malý Claude začíná poprvé objevovat pro něho dosud zcela neznámý svět – čerstvý vzduch, přírodu a zvířata. Musí se také sžít se starým mrzoutským Pépém – veteránem 1. světové války a zarytým antisemitou. Tuto roli ztvárnil vynikající, tehdy dvaasedmdesátiletý Michel Simon, který podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Ve skrytu své dobrácké duše Pépé rozhodně netuší nic o Claudově původu, a tak chlapce učí vše potřebné, co se mu jednou v životě bude hodit.
Na vztahu starého muže a nevinného dítěte Claude Berri zachycuje téma rasismu, nicméně rozhodně ne výrazně drasticky, nýbrž s jemným humorem. Tuto optiku režisér nastolil už v samotném úvodu filmu, kdy svým dospělým hlasem pronáší: „Tento příběh se stal, ale je nahlížený očima dítěte.“ Určitou idyličnost vyprávění nicméně v závěru vytlačí zásadní poselství filmu: Pépé je usvědčen ze svých předsudků vůči Židům, které nemají reálné opodstatnění. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)
Témata
Obsazení
Podobné filmy jako Pépé a Claude
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (9)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Film z obdobia ked nacisticky hnoj sa produciroval Europou a tu konkretne ide o francuzske realie roku 1944. Zydia sa rozhodnu dat maleho zydovskeho chlapca do opatery starsieho paru, evidentne to boli katolici. Mno takto, Holu Kost, teda pardon, holokaust nijak nespochybnujem ba ani nepopieram, len zas je v popredi len utrpnie zydov. Sakra, to Romovia nejestvovali, politicki vazni nejestvovali, sovietski vojnovi zajatci nejestvovali, komunisti, socialni demokrati ... proszte nejestvovali.Tak to masere a totak, ze velmi! Mno tak to s tym PERMANENTNYM zdoraznovanim utrpenia LEN JEDNEHO naroda chod Claude Berri laskavo do hajzlu. Bez pardonu. A pritom stacilo tak malo, stacilo by keby sa ta katolicka rodinka postarala o nejaku jednu - dve mlade Ciganky /schovavali by ich pred nackami/, do toho moze byt aj ten 9 rocny zyd. Takto by som vyletel s hodnotenim na 6, a moznoze i na 7 hviezd. Ono totiz jestvoval aj romsky holokaust, na ktory sa nesmie zabudnut. 55 %
Zdroj: ČSFD.cz (2019-10-05)Film balancující na pomezí komedie a vážného dramatu. Uchvacující herecké výkony, skvělý Michel Simon jako Claudeův "děda"... O tři roky později natočil Berri volné pokračování pod titulem "Le Pistonné", ve kterém Claude dospěl a má narukovat do armády.
Zdroj: ČSFD.cz (2021-06-09)Krásný, lidský film.
Zdroj: ČSFD.cz (2018-07-12)Žít či ne-Žid - to je to, oč tu běží.
Zdroj: ČSFD.cz (2012-02-08)Úplně první film Claude Berriho ze série autobiograficky laděných filmů o režisérově dětství a dospívání vidím až jako třetí v pořadí (po loňském setkání s filmyTátovo kinoaPosila), tak mě jen překvapilo, že Claudova tátu tady ještě nehrál Yves Robert, ale Charles Denner. Nicméně ten se mi v této roli (byť má zde jen menší prostor v první třetině) taky hodně líbil a zpětně si tu ještě znovu musím vyzdvihnout i Roberta, neboť se mu podařilo svým ztvárněním pak na Dennera skvěle navázat a tady jsem měl navzdory obsazení jiného herce přesně od počátku ten pocit, že i sleduji stejnou, starou známou postavu. Asi si rychle nevybavím žádného dalšího režiséra, který by tolikrát točil vyloženě o sobě, ale přes tuhle nevšední charakteristiku na mě Berri (což si na něm cením!) nikdy nepůsobil svou tvorbou sebestředním dojmem a mám z něj v těchto filmech naopak pocit obyčejného skromného člověka ctícího hodnoty včetně síly rodinných a přátelských vztahů. Nevolá ani po lítosti a hlavně citově nevydírá, přestože se zrovna tady nevyhýbá ožehavým tématům (holokaust v pozadí, rasismus).Pépé a Claudejakoby svou poetikou v některých pasážích vypadli z filmů Věry-Plívové Šimkové – ty trampoty malého kloučka se strejdou (kterému brzy začnete odpouštět i morousovitou povahu s rasistickým smýšlením), ta poezie během houpání na zahradě či příhody s dětským kolektivem a akcí mezi psem a husou. Michela Simona jsem dosud registroval jako slavného francouzského herce své generace, ale cestu jsem si k němu zatím vždy hledal obtížněji, nicméně jako strýček se svérázným smyslem pro humor a hrou na divadélko byl úžasný! I ta černobílá kamera má zde nádherné kouzlo a byť mě tento snímek emočně zasáhl kapánek míň, nežTátovo kino, stejně mu musím vypálit plný počet a rozdíl vyjádřím jen procenty.[90%](26.08.2022)
Zdroj: ČSFD.cz (2022-08-26)