Jak je těžké stát se Švýcarem (1978)

Občas se stává, že se u výběru filmů, které by mě mohly bavit a zlákají mě ke zhlédnutí, trochu seknu. Údajně kultovní švýcarská komedie, která má na IMDb z víc než tisícky hodnocení 71%, mě většinou nudila. Walo Lüönd a s mrknutím oka i Emil Steinberger jsou herci, na něž se celkem dalo dívat, ale slušel by jim spíše jiný rozsah i žánr, Lüöndovi tak jedna ze skupinky vedlejších rolí, Steinbergerovi snad větší epizodka a nejlépe ve vážné napínavé krimi, aneb v rámci komedie tu utáhli maximálně vybranou atraktivnější scénu, jinak působí nudně, rutinně, jen s občasným zábleskem lepšího potenciálu, jako asi celý film. Zápletka o dvou policistech, kteří bedlivě, zčásti tajně a zčásti přiznaně, sledují čerstvé imigranty s cílem, aby zjistili, zda se mohou stát nováčci v jejich státě reálnými Švýcary, má být údajně založená na dobové realitě systému, ale celý ten systém mi připadal přitažený za vlasy natolik, že jsem mu v takto vlažném podání nevěřil a nechápal jeho smysl. Stalking a odposlouchání, nejde-li o závažné kriminální případy, zrovna neschvaluji, ale komedii s takovou zápletkou bych si klidně uměl představit tak skvělou a vtipně nabitou, že bych se nad tím nepozastavil. Je to žalostné konstatování, ale mimo jednu skvostně ztvárněnou epizodku postavy Itala na naturalizační komisi (Claudio Caramaschi / pan Grimolli) ten film v mých očích často zachraňovaly jen pěkné sedmdesátkové barvy a dobové městské reálie.[40%](18.01.2024)

U nás jde o prakticky neznámý snímek, ve Švýcarsku je to ale naopak jeden z těch nejznámějších: co se domácí tvorby týče, překonal v návštěvnosti v kinech všechny rekordy. Podle mého dosáhl takového lokálního úspěchu naprosto oprávněně. Jde o milou veselohru, která i přes svůj věk velmi potěší. Největší vtip na tom ale je to, že je snímek založený na pravdě, byť jsou mnohé scény maličko "přetažené". Doporučuji sehnat titulky, švýcarský dialekt a němčina jsou víceméně odlišné jazyky.(31.03.2016)

Stať sa Švajčiarom je podľa mňa rovnako ťažké ako dopozerať tento film. Donekonečna opakuje jeden až dva smiešne prístupy kantonálnej polície. Jej príslušníci upäto sledujú, či uchádzači o občianstvo dodržiavajú všetky predpísané zvyky a zodpovedajú typizovanému švajčiarskemu charakteru. K uzúfaniu nudná komunálna satira zaujme snáď len v jednom: ak sú čo len spolovice praktiky štátno donucovacieho aparátu pri zisťovaní pomerov adeptov o život v krajine helvétskeho kríža také aké boli naznačené vo filme, tak je zrejmé, že zvrátený záujem štátnej moci o súkromné pomery bežných občanov nebol zďaleka výsadou štátov socialistického bloku.(23.11.2012)

Tento film je takový méně slavný předchůdce známého filmu Zelená karta (1990). Když jste chtěli před 20 - 30 lety (ne dnes) získat občanství v kterékoliv zemi na západě, vypadalo to hodně podobně jako v tomto filmu. Dodávám jen, kdo to nezažil, jen stěží pochopí.(14.11.2015)