Já a Ty a všichni ostatní (2005)

Objektívne skôr za tri, ale subjektívne vyššie, pretože som film pozeral v lete a pripomenul mi nostalgické spomienky na americké nezávislé letné pondelky na verejnoprávnej televízii niekedy už celkom dávno. Presne ten film, ktorý si radi pustíte po horúcom slnečnom dni a dáte si k nemu vychladené pivo. Nepotrebujete extra premýšľať, len sa zžiť s postavami a precítiť aj istú dávku melanchólie. Chvíľami sa zdalo, že z filmu sa stane o dosť ťažšia záležitosť, čo sa nakoniec, našťastie, nepotvrdilo.

Nejlépe to asi shrnuje recenze knihy od Mirandy July na databaziknih, která je scénáristkou, režisérkou a hlavní postavou tohoto filmu "...postavy mě nezaujaly a ani forma nenadchla. Ale netvrdím, že je to vyloženě nekvalitní kniha". Podobný sentiment zaujímám vůči tomuto filmu. Něco na tom filmu je, jen je to něco ukryté pod velkým srancem kýčovitých mouder na jedno použití, scének instatních, jako čínská polívka, debilního herectví (80% z toho Miranda), nepříliš dějového děje a dost často i trapácké hudby. Film drží nad vodu dětské herecké výkony (hlavně Brandon Ratcliff) a pár úsměvných hlodů. Slyším z filmu onen nový neotřelý autorský hlásek: Bohužel taky slyším, že se ozývá z žumpy, kam dobří režiséři chodí srát své špatné nápady.

Začátek filmu mě okouzlil. Ale postupně mi připadalo, že těch podivností je až příliš. Všichni toužíme po lásce, po někom blízkém, všichni jsme asi aspoň v něčem trochu ujetí, ale na mě toho bylo prostě moc. Film chtěl šokovat, ale o to já nestojím. John Hawkes jako prodavač obuvi se mi ale líbil moc. Tomu jsem rozuměla a fandila. Chování dětských postav mi přišlo přes čáru.

Divnej film o divných lidech s divným feelingem. Nechci tomu filmu křivdit, ale když jsem teď při úklidu ve "Chci vidět" na něj narazil, název mi byl nějak povědomej a po kliknutí jsem zjistil, že jsem ho viděl a hodnotil a ne zase nějak dávno. Ale absolutně jsem zapomněl o čem byl. Což o něm asi vypovídá nejlíp. Vzpomínám si, že při sledování jsem si ten weird feeling docela užíval, ale zaboha už nevím proč a jak.

Já na tom byla tak trochu jakoMalarkeyi když Miranda mně byla sympatická už jen tím, že co si uvařila, to si také snědla. Byl to takový koktejl s mnoha chutnými momenty, ale některé se z mého pohledu pozřít nedaly. Miranda má nesporně velký talent, který možná ještě nevyplul úplně na povrch v celé své kráse, ale je docela možné, že mám zrovna špatný den, já nevím.