Invaze lupičů těl (1956)

Veľmi zábavná a vzrušujúca sci-fi hororová klasika inšpirovaná noirom, ktorá obstojí oveľa lepšie, než som očakával od béčkového filmu z 50. rokov. Hlavná zápletka je veľmi ikonická a kreatívna, pričom mimozemšťania nahrádzajú ľudí napodobňovateľmi rastlinných strukov. Pravidlá sú trochu pomiešané, ale stávky sú rozumné už na začiatku a držia vás v napätí počas celého filmu. Milujem úvodnú scénu s postavou Kevina McCarthyho, ktorá zúfalo varuje všetkých v ústave, bola skvelá v "ako sme sa dostali až sem?" Prológ sa posunie dopredu predtým, než sa začne pohyb. Je to skvelé herectvo a naozaj rýchlo nastavuje naliehavosť. Postava Kevina McCarthyho je veľmi sympatická a má skvelú chémiu s hlavnou ženskou postavou. Obaja prispievajú hlavnou témou emocionálnej vytrvalosti, keď obaja obnovujú svoj stredoškolský románik po tom, čo sa každý zotavuje z vlastných rozvodov. Film má pevné tempo, s jemným gradovaním ľudí, ktorí sa správajú neobvykle, a postavami, ktoré postupne skúmajú, aby si uvedomili, že ide o náhradnú mimozemskú inváziu. Existuje skutočný boj vôle medzi pokojnou konformitou a zachovaním emócií, ktoré nás skutočne robia ľuďmi. Je zábavné hádať, kto je mimozemšťan alebo napodobňovateľ podu a kto je stále normálny. Vyvrcholenie je skvelé, všetky tie strašidelné davy sa zhromažďujú v jednote, ako nejaká kolektívna myseľ. Všetko vyvrcholilo vzrušujúcou prípadovou scénou cez púšť, do jaskyne a von na diaľnicu s poslednou prosbou o pomoc. Haysov kódex vynútil šťastnejší koniec, no aj tak končí vzrušujúcim cliffhangerom, ktorý vás núti pozerať si druhú časť, ktorá sa nikdy nestane. Existujú paralely so studenou vojnou, ktoré by sa dali ľahko interpretovať ako strach z vplyvu komunizmu ("toho druhého") a makartizmu (zvnútra) na americký ľud. Hlavnou témou je však pokračovať v udržiavaní ľudskosti, túžob, ambícií a emocionálnych väzieb napriek všetkej tvrdosti, ktorú nám život prináša. Takže by sa dalo dokonca tvrdiť, že kapsuly sú metaforou mentálnych skúšok, ako je depresia, cynizmus, apatia alebo dokonca nihilizmus. Aj keď je film stále jasne z inej éry, drží sa lepšie, než by ste čakali, a je jednoznačne jedným z najlepších sci-fi/hororových filmov 50. rokov.

Velmi netradičně pojatý příběh invaze mimozemšťanů. Vyzdvihl bych i důraz na detail, což ve filmu přináší ještědalší úroveň divácké nejistoty. Na své si přijdou také milovníci alegorií a metafor, společenských narážek si tam lze najít plno. Trochu mě jen mrzelo, že nebyl znázorněný nebo více vysvětlený přenos vědomí a zmizení původních těl. Silné 4*.„There's no need for love.“

Tiesnivý, napínavý, beznádejný, nadčasový, tak má vyzerať kultový film, poplatný najmä svojej dobe, dobe studenej vojny, súvisiacou paranoiou ľudí, každý nielen Američan sa bál nukleárnej vojny, ešte viac komunizmu. Zároveň táto doba priala metaforicky pojatým béčkovým až céčkovým sci-fi filmom, kedy komunistov nahrádzajú príšery alebo ako v tomto prípade mimozemšťania. Spomedzi viacerých brakov Invázia zlodejov tiel vyčnieva, čoby veľmi kvalitný počin, kde režisér dokáže z nenápadných náznakov na malom priestore postupně budovať napätie, dopĺňané skvelými hercami, vytvoril legendárne dielo, z ktorého následne čerpali ďalšie legendy ako The thing. Film je vážny, žiaden humor, žiadne vtípky, nevyznie smiešne, dobový feeling veci prospieva. Otvorený koniec, typický pre tento žáner, aby umocňoval bezvýchodiskovú situáciu a pocity ľudí. Zamrzí absencia vnorenia sa do lore, teda ako to všetko funguje, v 80 minutách sa to všetko nedá a nie každý to bude považovať za chyby, dľa mňa sa jedná o zámer autorov. Celkovo sa jedná o celkom, nie žánrovo, ale kvalitatívne unikátne dielo, ten typ čo len tak nezostárne. 80%.

Invaze lupičů těl je kandidát na nejlepší horor 50. let. Když jsem pracoval v Rakousku, tak jsem se účastnil semináře "Psychoanalýza ve filmu", kde jsme si pustili vždy nějaký film a pak jej analyzovali. Tento film vedoucí semináře ukazoval jako příklad Capgrasova syndromu, i když reálně si myslím, že film byl spíš autory zamýšlen jako metafora pro ztrátu individuality po pohlcení kolektivistickými ideologiemi. Každopádně horory jsou vděčným a nedoceněným tématem pro různé psychoanalýzy. Na filmu se mi též líbí zobrazení 50. let, a například je zde vidět, jak lékař hlavní hrdina předepisuje amfetamin jak na běžícím páse, a sám jej užívá. Ono i např. Freud pravidelně užíval kokain. Válka proti drogám začala až v 60. letech.Děj: Film sleduje praktického lékaře dr. Milese Bennella (Kevin McCarthy), který se vrací do města Santa Mira a zjišťuje, že jeho obyvatelé se chovají podivně a bez emocí. Pacienti mu sdělují, že jejich blízcí se zdají být nahrazeni cizími verzemi jich samých, které vypadají stejně, ale postrádají lidskost. Miles a jeho přítelkyně Becky (Dana Wynter) odhalí, že tyto dokonalé kopie lidí vytvářejí jakési mimozemské lusky, které přebírají jejich těla během spánku. Jak se luskoidi šíří, město se proměňuje v bezcitnou komunitu a Miles s Becky zoufale hledají způsob, jak uniknout. Přátelé a spojenci postupně podléhají luskům, což zvyšuje jejich osamělost a strach. Miles zjišťuje, že odpor je téměř marný, protože luskoidi ovládají většinu města. Film vrcholí dramatickým únikem, kdy Miles zoufale varuje před hrozbou, která může pohltit celé lidstvo.

Ve Spojených státech je považováno období 1938–1946 za zlatý věk sci-fi. Díky boomu časopisů, jako byl Astounding Science Fiction, docházelo k popularizaci vědeckých myšlenek a vizí budoucnosti, které byly často inspirovány rychlým technologickým pokrokem. Svět se stal paradoxně díky vědě mnohem záhadnější, než kdy dříve. Téměř přes noci bylo široké veřejnosti otevřeno okno do vesmíru, z něhož se k Zemi snášely různé hrozby. A protože film má vždycky oproti tištěnému slovu zpoždění, dají se za zlatou éru filmového a seriálového sci-fi, považovat spíše léta padesátá až sedmdesátá. Jen v roce 1956 spatřilo světlo kina jedenáct SF filmů; samozřejmě zdaleka ne vše se podařilo, ale zrovna Invaze lupičů těl patří společně seZakázanou planetoumezi nadprůměrné snímky, které mají do brakovitosti daleko. Žádné pokusy o odlehčení, nechtěně směšné předramatizování, neumětelské triky ani pokusy odvést pozornost od debilního scénáře polonahými kráskami. Seriózní thriller, který má sice několik logických děr, ale jinak funguje parádně. I když jsem viděl i dva remaky, nevzpomínám si jak a jestli vůbec, se s těmito faily popasovaly lépe. Co ale vím jistě...film Dona Siegela nezastínily. Nestalo se to, co se podařiloMouše,SlizuneboVěci. A to přestože Invaze lupičů těl, stojí na dnes neznámých hercích, je černobílá a spoléhá především na bezelstnost diváka...resp. nevytváří složitější zápletky a celou dobu pracuje s jednoduchou premisou.Potvrzuje tak, že poskládat funkční film je alchymie, jejíž hlavní přísadou není naducaný budget, super triky nebo hvězdami opentlený marketing.3,78*