Hry prachu (2001)

Antiglobalistické hnutí, jedno z posledních liberálně idealistických hnutí zahlušené otřesnými projevy islámského fundamentalismu, který zapříčil návrat sobectví nacionalistických tendencí takřka po celém světě.. Dobová nostalgie části poslední generace, která ještě chtěla bojovat za lepší svět.. A nad tím vším jak Pánbů promlouvá prezident Václav Havel svou neskutečně pravdivou a všeobjímající řeč, při které si znovu v plné síle uvědomíte, jak ti dva titěrní sráči, kteří přišli po něm, mu nesahají ani po ponožky čouhající z kalhot.. Za zmínku stojí také představitel husitské církve a jeho proroctví o pevnosti Evropa a ekonomické migraci a Zdeněk Hrubý, tehdy vládní úředník pro MMF a jeho velmi střízlivé a nehloupé (oproti ostatním postavičkám hájící zde systém) vyjádření.. Budiž mu led lehký pod Gašerbrumem..

V úvode režisér s potuteľným úsmevom vraví, že vlastne ani nevie, čo bude nakrúcať. A presne tak to aj dopadlo. Chaoticky. A pre ľudí, čo nemajú ani ánung (poňatie) o tom, čo sa v Prahe počas zasadania MMF a SB v septembri 2000 vlastne dialo, v zásade neveľmi zrozumiteľné. Iste, nejaké instantné posolstvá to obsahuje. Zároveň je tam kopec náhodného balastu. V štýle: Aha koho sme stretli, toho sme vyspovedali. A tak tu defiluje skrachovaný výrobca spacákov, ktorému šikmookí zobrali kšeft, náhodní okoloidúci, vševedko z komerčnej televízie Prima, fotograf z denníka, hosteska, holý aktivista, iná aktivistka, policajní funkcionári, zamestnanci Svetovej banky. Atď. Pre aktivistov a znalých veci zrejme prospešné dielo. Na druhej strane, prečo by malo byť velebené niečo, čo filmársky príliš neobstojí a slúži len k presviedčaniu už presvedčených?

I dnes poměrně zajímavá vzpomínka. A to nejen díky samotnému tématu, ale i autentičnosti a bezprostřednosti studentů FAMU. Nechybí však bohužel místy i pasivní přístup, klouzání po povrchu a přehlcení informacemi. Létáme tak od jednoho k druhému, nikde nás to silněji nezasáhne, a tak co s odstupem času asi nejvíc zaujme, je minipohled do zákulisí tehdejší tuzemské žurnalistiky.

Souhlasím s názorém že tento dokument je příliš povrchní a pramálo prostoru v něm mají skutečně důležité události a lidé. Leč nemělo by se zapomínat že autor byl v době vzniku bezvýznamný student FAMU a nemohl mít k určitým věcem přístup. Ale to jej neomlouvá k dávání prostoru zbytečným postavám, např. hloupé hostesky, ukecaná hosteska, hloupá prodavačka, nějaký otrapa z ulice. Naopak prodavač spacáků úlisný určitě nebyl a do filmu patří, stejně jako zajímavé reakce nejmenovaného reportéra TV Prima a fotografa Blesku. Marečkovy se povedlo zachytit i několik dalších zajímavých momentů. Stále je to lepší pokoukání než většina současné české vysokorozpočtové tvorby.

Samotní tvůrci se na začátku filmu přiznávají, že "jsou součástí situace", že nemají předem daný scénář, že budou improvizovat. Výsledkem jejich snažení je kolážovitá kronika monologů, rozhovorů a několika málo autentických záběrů " z místa činu". Nejvetším problémem Her prachu(ů) je jejich povrchnost - celé zasedání MMF je prezentováno stále stejně jako střed bohatých a chudých, vládnoucích a rebelujících, starých a mladých, spořádaných a asociálních atd. Představitelé obou táborů znovu a znovu omílají své argumenty, jjeich výstupy se nakonec stanou stejně vágními. Hry prachu postrádají jakýkoliv pokus o hlubší analýzu, oproštěný od lpění na předem definovaných zásadách. Nedostatek hloubky mohl dokument nahradit alespoň velkou mírou autentičnosti. To se bohužel také nestalo - záběrů ze zasedání či z pouličních bouří nabízí dokument velmi málo, daleko více času zabírají výstupy okrajových postav. Nakonec v paměti nejvíce utkví úlisný prodavač spacáků na Strahovském stadionu - už tento fakt vystihuje vše.