Síla (2021)

Velmi dobrý kvalitní film, což je dané spoluprácí provokativního režiséra Marty Marečka a výrazné osobnosti Kamila Fily.  nemají pravdu moralizátoři typu Jana Huberta Vitvara, kteří vidí v kritikovi bezmála nějakou podivnou osobu v rozporech mezi skutky a rétorikou. film je o hledání mužské identity v tekutém světě, složitých dilematech, otázkách, co dnes znamená heroismus...navíc to s tou sledovačkou už Fila vysvětlil, vy troubové.. "Kamil Fila budí zájem/ recenzemi, postoji, nebudu se zdržovati prostoji/ obnažuje bicepsy, i svou křehkou duši/plouti proti mejnstrýmu/ bytosně mu sluší/v diskusích s kokoty občas utkává se/není mu souzen zen/říká nepříjemné věci/ přítelem je žen

Keby si namiesto tých steroidov pichol do riti niečo iné (v rámci solidarity k ženám), bol by z neho superfeminista! Nepripadá mi ako feminizmus urobiť žene dieťa a hodiť jej ho na krk, ani popri x-tej frajerke stolkovať exfrajerku. Tlachy na papieri či do mikrofónu sú jedna vec, činy druhá. Pán Fila je sebecký už iba tým, že so ženami nadviazal iný vzťah ako kamarátsky. Človek ako on potrebuje priveľa času na sebaanalýzy, ktoré k ničomu nevedú, a potom vedome či podvedome odsúva partnerský vzťah na vedľajšiu koľaj. V pozadí sa tam stále mihal môj obľúbený filmBullheads mojim obľúbeným hercom M. S.. Ak si predstavoval, že tá postava má s ním niečo spoločné, tak je ešte viac mimo, ako som si myslela.

Ok, tohle bylo v lecčems intenzivnější, než jsem chtěl. V tom slova smyslu, že mi to něco připomělo a není to úplně příjemný pocit. Jen pro udržení mé myšlenky v dlouhodobějším hledisku, neříkám, že jsem snad nějaký genderman (a to ať už v seriózním či sebeparodickém významu - protože hej, doslovagenderman!), ale na druhou stranu mi samotný titul za něco, co má být samozřejmé, přijde jako strašné protiřečení se. Nepřísluší mi souditKamila Filu, k čemuž dozajista film vybízí - jen podotknu, že mu ale přeci muselo dojít, že tenhle film na objednávku o tom, jak bere doping, už dávno čistě o jeho braní dopingu není, ne?

Síla. K obsahu je zbytečné cokoliv psát, protože je velmi dobře popsaný tady v obsahu filmu. Z mého pohledu je na dokumentu nejzajímavější ta propastná disonance mezi veřejným profesionálem Filou a soukromým člověkem Filou. Jako Jekyll a Hyde. Ten první dokáže rozebrat lidské vztahy a situace na teoretické úrovni s chirurgickou přeností na atomy tak precizně, až je to udivující, zatímco ten druhý žije život jako slon v porcelánu, absolutně netuší, co se sebou, a nedokáže adekvátně vyhodnotit ani základní sociální interakce. Někde mezi těmito dvěma osobnostmi je tlustá železobetonová stěna. Jako ilustrace toho, ževědětakonatjsou dvě zcela odlišné a ne vždy vzájemně propojené věci, je dokument unikátní a velmi přínosný.

Je skvělé vidět, co to vlastně je zač, tihle moderní filozofové. V tomhle případě je to slabošsky působící člověk, který touží byt chlapem a neví jak na to a stále se mu to nedaří. Ma být velký? Nejde to. Ma být vzdělaný? K ničemu. Tak nakonec se stát feministou a kritizovat muže? Vyjde to? Konečně se tím důležitým a obdivovaným mužem stane? Spíš ne. Dokument to zmapoval jakoby mimoděk, ale je to super. Moje žena poznamenala, ze on ve snímku působí vlastně jako velké dítě, kterému možná chyběl mužský vzor a které za svůj neúspěch obviňuje něco venku (systém, toxickou maskulinitu… prostě ublížené dítě, než dospělý muž). Obrovsky zajímavý je i ten rozpor mezi deklarovaným postojem (jaká má být role muže v moderní společnosti a jak se má správně chovat k ženám) a obrazem zachyceným ve filmu (vztah k ex-partnerce, vztah k dceři, vztah k novým partnerkám).