Hrdina až do konce (2017)

Výborný ľudský príbeh starnúceho westernového herca bojujúceho so smrteľnou chorobou a hľadajúci cestu von z marazmu, do ktorého upadol. Pokúša sa znovu nadviazať vzťah s rodinou, ktorý stratil a vyrovnať sa s vzniknutou situáciou. Vynikajúca produkcia a výborný herecký výkon Sama Elliotta vytvárajú citlivé ponory do prežívania hlavného hrdinu a jeho vzťahov. Príbeh plný melanchólie je prekladaný snami a spomienkami na jeho úspešnú rolu a v scenári sú zároveň zakoponované narážky na Leeho vzťah s dcérou. Nečakajte však žiadne veľké fňukanie alebo šťastný koniec. Ten zostáva otvorený. 75%

Žádný zázračný Hrdina až do konce, The Hero, tahle titulní postava není. Sedmdesátník, herec, kterému už v Hollywoodu role moc nenabízejí, dcera se s ním nestýká, s manželkou se rozvedli, přátelící se se zestárlým dětským hercem, s kterým kdysi účinkovali v jednom seriálu, co je oba trochu proslavil a od kterého dnes kupuje hulení. Sedmdesátníka k oboustranné potěše sbalí nezadaná třicátnice, která dělá to samé, co on, trochu hraje, trochu hulí a jinak nic. Scenáristé Marc Basch a též režírující Brett Haley tohle kalifornské bezčasí uchopili jako melodrama, takže to dopadne jako začne, všude samé sluníčko. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj.MacGuffin

Asi největším kamenem úrazu tohoto dílka je příliš pozvolné vyprávění. Pro toho, kdo na tuto formu přistoupí, je to pětihvězdičkový film. Částečně chybou distributora jsem očekával trošku živelnější a humornější příběh, který nosné téma bere s jistou lehkostí a zejména prostřednictvím Charlotte rozehraje ladnou nepatetickou tragikomickou hru, při níž není důležitý jakkoliv osudný závěr, ale hlavně její smysl pro to si všechno maximálně užít. A to se mi nedostalo, přistihl jsem se, že některé scény jsem vážně chtěl i přeskočit, abych konečně dostal něco milého ve scéně následující. Těch milých věcí tam pár bylo (samozřejmě proklamované předání ceny, které jsem čekal spíš k závěru filmu, ne někde před prostředkem), ale opravdu nenásilně na city zahrála až závěrečná scéna s předčítáním básně. Tak jako tak byl ovšem Sam Ellion tahounem jako nikde jinde ve své filmografii a moc bych mu přál právě za toto někdy nějakou tu opravdovou sošku za celoživotní dílo.

Opravdové pohlazení po duši. Moc se mi líbil životní nadhled hlavního hrdiny, s jakou grácií a nonšalantností se postavil nelehkému osudu. Snímek je plný klasických zápletkových klišé, ale i přesto mě dojala lehkost s jakou je příběh vyprávěn. Několikrát jsem sám sebe přistihl při představě, co bych za to dal, kdybych mohl na sklonku života prožít takovou nečekanou lásku, jako hlavní hrdina. Ubalil bych si pořádného jointa a za zvuků vln oceánu bych v objetí překrásné ženské, jakou Laura Prepon bez pochyby je, přemýšlel nad bytím. Už nejsem opuštěný, Už nejsem sám. No není to nádhera? Nasrat na celou posranou rakovinu... Jo a bylo to i krásně dojemné, při několika scénách mi i slzička ukápla. Moc pěkný filmový zážitek, děkuji.

„Barbecue omáčka Lonestar, dokonalý společník pro vaše kuře.“ Hned začátek s namlouváním reklamy mě pobavil a okamžitě se mi vybavilo Ztraceno v překladu, kde má hlavní hrdina-herec podobnou „zábavu“. A ještě jednu věc mají tyhle 2 filmy společné. Role byly svým představitelům psány přímo na tělo. Elliot sice není Murray, ale to neznamená, že mu chybí charisma, očima a hlasem toho s přehledem uhraje víc než mnoho jeho mladších kolegů. A na věk nenarážím náhodou, The Hero je právě o stáří/stárnutí a vyrovnávání se s ním (a neodvratně blížícím se konci). Což možná nezní kdovíjak lákavě, ale opak je pravdou, já se bavil. Až do otevřeného závěru, který byl fajn, ostatně nebylo třeba zbytečně tlačit na pilu. Přemýšlivý, bilancující, posmutnělý…ale každopádně hezký film, kterému přiklepávám solidní 4*. „Takže ty nechceš slyšet, co se mi zdálo?“ - „Přesně.“ - „Naser si.“ - „Mě to prostě nezajímá, kámo. Uvažuj o tom, chci říct, je to tvůj sen.“ - „A co filmy? Ty tě zajímají?“ - „Jasně. Filmy miluju.“ - „Filmy jsou sny jiných lidí.“