Hodina obrany (1991)

"Vzdělaní lidé, styďte se!"Vo výskumnom ústave sa uskutočňuje povinné školenie civilnej obrany pre zamestnancov spojené s nasadzovaním plynových masiek pod vedením lampasáka na dôchodku Sováka. Ten je síce všetkým zúčastneným vrátane riaditeľa na smiech, napriek tomu má moc nad ich osudmi a oni sa musia ponížene podriadiť. Okrem CO cirkusu je divákovi priblížené fungovanie inštitúcií za socializmu, vzťahy na pracovisku, rebelanti do istého bodu, úslužní prospechári aj vlažná pracovná morálka. Komické momenty sa striedajú s dramatickými a herecké obsadenie je excelentné. Sám som podobné školenie poriadne nezažil, na základnej škole na sklonku socializmu sa to odohrávalo už len tak pro forma, ale v dospelosti pri práci v štátnej ustanovizni som postretol pár zapálených bezpečákov, ktorí brali svoje poslanie skoro tak vážne ako v tomto filme zobrazený školiteľ. Za štyri zrolované vizuálne pomôcky.

Sorry, ale jako komedie naprosto nefunkční. Jako psychologické drama bych to už nazval spíš. Všichni, nebo alespoň  někteří z nás znají dnešní všelijaká přibllá školení na PO, IT bezpečnost, GDPR atd... Naštěstí (nebo bohužel? :-) je řada firem dnes zaměstnanci předkládá formou samoškolení, jehož závěrem je vždy nějaký test. Nemám dojem, že by to člověku něco přineslo zásadního do života, snad jen v jednom školení Požární ochrany pro mne zazněla zcela nová informace, že když spatřím požár - mám volat hoří! Aha! A já si do té doby myslel, že se volá - přivezly melouny! Za socíku sice nikdo neřešil GDPR, ale v rámci prevence se řešila civilní ochrana. Zkoušely se plynové masky, igelitové pláštěnky mající chránit pracující před atomovým radioaktivním spadem po shozu atomových bomb imperialistického agresora z USA a vše probíhalo celkem podobně jako zde. Krom toho, že to byla ulejvárna od práce se až při cvičení mnohdy zjistilo, že masky jsou v prachbídném stavu a že by stejně nikoho nezachránily. Naštěstí se žádný shoz atomové pumy militantních vrahů z Wólstrýtu nekonal a tak tento arzenál mohl dál poklidně puchřet ve skladištích továren a podniků. A když přeci jen na nás nějaký ten radioaktivní spad padal, soudruzi to zuřivě po výbuchu v Černobylu tajili. Snad jediný přínos to mělo v tom, že člověk znal místa různých krytů a věděl kam při případném průseru schovat hlavu. To dnešní člověk netuší ani jestli ještě nějaké kryty přežily současnou éru kapitalismu. Ve výzkumném podniku umělých hmot, kde cvičení probíhá dochází k celkem zajímavému jevu, kdy někteří ze zaměstnanců se odmítnou zcela zbytečného školení vedení bývalým lampasákem toho času na důchodu účastnit. Ostatní z něj mají legraci, takže je pro jeho srdeční slabost na chvilku přerušeno.  Ředitel nechce oplétačky a musí postupovat přísně proti nekázni. Sám si myslí o školení své, ale rád by ještě nějaký čas kraloval a nechce na sebe poutat pozornost. Příležitosti se tak chápe aktivní říťolezec, který  i za cenu neoblíbenosti u ostatních nutí pracovníky ve školení pokračovat. Někteří se podvolují, byť s protesty, jiní chtějí klid. Nejvíce remcají ti co už mají nějaký ten kádrový škraloup a je jim jedno co z případné stížnosti lampasáka bude. Závěrečná scéna je opravdu bizár, kdy většina s odpuštěním ovcí je schopna udělat cokoliv i když jsou příkazy debilní a popírající lidskou důstojnost. Ze Sováka šel chvilkami i strach a divák myslím nemá moc možností vidět ho v takovéto poloze.  A je to škoda. Sovák jako záporák, jako opravdová svině, by byl ve filmech myslím skvělý. Film je opravdu zajímavý a hned bylo znát, že jej psal někdo typu Milana Uhde. Dát tomu větší prostor asi by to bylo dobré. Na mne to ale působilo tak trochu roztříštěně všechny ty rozhovory v jednotlivých kancelářích, přičemž pohnutky některých ani nebyly pořádně vysvětleny.  Dávám za 3 plynové masky. * * *

Jiří Sovák jako bývalý lampasák byl občas až k politování, byť jeho postava byla veskrze záporná, jen málo zábavná. I tak ve své roli převyšoval ostatní herce. Trochu mi to připomnělo neoblíbené (to nemyslím obecně) Teambuildingy, kdy jsou účastníci znuděni a nuceni dělat věci, které dělat nechtějí. Něco málo z podaného jsem zažil jako školák, proto jsem se na konci i bavil.

Při atomovém poplachu, máme-li domácího mazlíčka, vyhledáme nejbližšího veterináře a okamžitě zvíře utratíme 😃 Sovák skvěle aneb když nás systém vystaví povinně srážce s blbcem, pamatuji si něco obdobného z vojenské polní nemocnice
v “A” velitel této nemocnice “Lampasák ako repa “ nutil mudr. Lékaře aby pomalu dělaly rajóny. Nadčasovost ztvárnění je geniální. Jeden “omezenec” a celá skupina inteligentních lidí se začne chovat iracionálně.

Tady je jen vidět, jaká je škoda, že se pan Sovák živil skoro výhradně komediemi. V těch byl taky vynikající, ale tady z něj jde mráz po zádech. Byl jsem ve výzkumáku od konce 70. let, až takhle se tedy neblblo, ale podobných absurdit bylo dost a pan Uhde to napsal pěkně. Škoda že považoval za nutné přidat ty druhé plány, kdyby to celé gradovalo jen v té hlavní zasedačce, bylo by to podle mne lepší. Ovšem motivační apod. školení po roce 1990 na svoje zpracování ještě čekají, s povinnými jásoty, zvoláními apod. Strach už nejde z kádrováků, ale oni je zastoupili jiní.