Hinata no Aoshigure (2013)

Klišovitý příběh o dvojici, která je rozdělena následkem stěhování. Pokud sledujete anime, tak jste tenhle otřepaný námět viděli už několikrát, nicméně zde je vše přeneseno na malé děti, nikoliv na studenty, jak tomu bývá ve většině případů. Na originalitě to však nepřidá. Co však trochu vybočuje, je jakási snová symbolika s labutěmi a ptáky obecně, což je i přes nedostatečnou stopáž zpracováno poměrně hezky, včetně relativně pěkné animace. Je mi jasné, že pro Išidu je tohle dílo spíš začátkem kariéry a jakýmsi pokusem o vstup do světa filmu, tudíž to není potřeba příliš kritizovat. Jde v tom jistě vidět určitý talent, který později i nejspíš naplno předvedl v Penguin Highway, což musím dohnat, ale jinak nejde o žádný zázrak.(19.07.2023)

Dosti přehnané a se zbytečnými klišé- takže i tentokrát "japonská klasika". Přesto to ale má opět slušnou emocionální hloubku. Líbila se mi symbolika labutí, jako zvířat, které si vybírají partnera na celý život. Animace i hudba opět dobré. Kdyby seHirojasu Išidavykašlal na věci, jako jsou pády dívkám pod sukni, pantsu shoty a podobné kraviny a zaměřil se čistě na emoce a na příběh a to jak to podat, aby to divák prožil co nejintenzivněji (což ale neznamená zbytečně vše přehánět a nadsazovat, i když jako vyjádření dětských fantazií to asi tolik nevadí), pak by mě mnohem víc potěšil a zasloužil si víc než jen6,2/10(30.12.2016)

Pokud vám imponovala svou tematikou už Išidova prvotinaFumiko no kokuhaku, ale uvítali byste trochu vážněji laděné dílo, možná se vám vaše tužby s tímto snímkem naplní. Išida opět servíruje dílo se dvěma malými školáky, spoustou červenání, dramatickými výlevy emocí, trably s vyznáním lásky, zběsilým utíkáním, létáním ve vzduchu, leč tentokrát o poznání vážněji a poněkud poetičtěji než předtím. Za sebe ovšem říkám, že mě Išidova poetika opět poněkud minula. Přestože snímek jest zdařilý po vizuální i hudební stránce a leckdo by mohl prohlásit, že ve své jednoduchosti je vlastně opravdovou krásou na pohled i poslech, více než lepší 2* ze sebe zkrátka nevymáčknu, neboť by mě musel snímek něčím více oslovit. A to se nestalo. Na poli výrazně menším než 18 minut jsem viděl mnohem nápaditější, zajímavější a poutavější dílka, která byla navíc bez zbytečného patosu, a ještě bychom pro ně nemuseli chodit ani nijak daleko – vizme třeba Išidův předchozíRain Town. Pokud si však na rozdíl ode mě potrpíte na co nejexpresivnější vyjádření emocí, křičení a patetické výjevy, mohlo by se vámHinata no aošigurelíbit. Ke zhlédnutízde.(22.06.2015)