Herschell Gordon Lewis: The Godfather of Gore (2010)

Mattyho výhrady jsou sice vzato kolem a kolem oprávněné, ale osobně mi podobně fanouškovsky nadšenecký přístup k podobné osobnosti sedí více než kdyby se před kamerou promenovala řada odborníků a stavěla Lewisovo dílo do dobového, filmově historického či čert vím jakého kontextu. Já po dokoukání dostal chuť si Blood Feast, Two Thousand Maniacs! či třeba snímky z nudistického období pustit, což je dostatečným důkazem toho, že na mě dokument zapůsobil vhodným způsobem. Drobná poznámka na okraj, záběry z nikdy nedokončeného filmu An Eye for an Eye mi svým vyzněním podezřele připomínaly Garth Marenghi's Darkplace... Slabší 4*.(29.05.2013)

Kluci, z nichž je tomu nejzmiňovanějšímu osmdesát, vzpomínají, kdovíjak nebyli odvážní, když v 60. letech ukazovali více houpajících se ňader a vyhřezlých mozků, než bylo v americké kinematografii obvyklé. Karty jsou od začátku vyložené na stůl: ano, točili jsme hrozné kraviny, ale byla to legrace a byli jsme první. Více než průběhu natáčení, s několika výjimkami ohledně realizace konkrétních gore scén, věnují se pamětníci povaze a (ne)schopnostem spolupracovníků (volná citace: "ze všech hrajících Playmates byla ona tím největším dřevem"). Šťavnaté záběry rychle omrzí a nikdo z přítomných bohužel nedovede vyprávět dost poutavě, aby stejnou šťavnatost dodal historkám z natáčení. Skuteční odborníci ke slovu raději připuštěni nebyli (pár hodnotnějších poznámek dá k dobru akorát John Waters). Na jednu stranu je uvolněné fanouškovské pojetí, s kamerou lezoucí Lewisovi bez uzardění do bytu, sympatické. Na druhou stranu se z toho houby dozvíte.(23.11.2011)