Hermína Týrlová (2017)

Příběh první dámy animovaného filmu, jež celý svůj život zasvětila dětské tvorbě. Kouzlo jejích filmů, které oslovily nejednu generaci, spočívalo v hledání nových cest a ve schopnosti vdechnout filmovou poetiku nejobyčejnějším věcem.Filmový příběh představuje vnitřní vývoj autorčiny animační poetiky se zvýrazněním estetických i technologických problémů řady experimentů, u nichž stála i ve světovém kontextu jako první. Pro svá díla si Hermína Týrlová sama volila náměty, psala scénáře a mnohdy i vyráběla rekvizity. Vyzkoušela celou škálu materiálů – od dřeva, přes plast, vlnu, kámen, modurit, textilie až po vizovické pečivo. Právě animační specifikum její tvorby tak blízké dětskému světu podpořené také rekonstrukčními scénami vzniku animací se stává ústřední linií vyprávění. Filmy Hermíny Týrlové byly oceněny na nejvýznamnějších mezinárodních festivalech v Benátkách, Cannes, Locarnu, Teheránu, Bruselu a Dillí. V roce 1947 například obdržela první cenu za nejlepší film pro děti na mezinárodním festivalu v Bruselu, v roce 1966 hlavní cenu Zlatého lva svatého Marka v Benátkách nebo o čtyři roky později Zlatou mušli ve španělském San Sebastianu. V žádném ze svých filmů nezapřela Hermína Týrlová svůj hluboký vztah k dětskému divákovi. S velkým pedagogickým talentem dokázala dětskému chápání přiblížit i ty nejhlubší humanistické myšlenky a ideály. Její dráha nebyla snadná, nebylo vůbec jednoduché prosadit se v profesi, v níž se dosud uplatňovali výhradně muži a později najít své místo mezi velikány českého loutkového a kresleného filmu, jakými byli Jiří Trnka, Karel Zeman a Břetislav Pojar.