Guddu (1995)

O tom, že mezi mé nejoblíbenější období v indické kinematografii patří léta devadesátá a počátek tisíciletí, jsem se už mnohokráte vyznal. Jsou specifická pro svoji atmosféru a styl natáčení. Jsou plná skvělých herců a doslova napěchovaná výtečnou hudbou. Jsou mé stěžejní, i proto, že jsem na nich začínal. Proto se k nim velmi rád vracím a pozvolna si je dávkuji, protože nových překladů z tohoto období přibývá jen velmi poskromnu. Ano, někomu se mohou zdát již značně přežité, rozvláčné a zpracováním naivní. Tak prosím..., hledejte v jiných vodách. Je to jiný svět a dnes již žel značně opomíjený, ale chápu. Trh i chutě se u lidské masy vyvíjejí a mění, nyní směrem západním. Já osobně nesleduji to, co je mi dnes nabízeno a v kurzu. Jdu si pěkně v klidu po své cestě. Právě Guddu je představitel oné „staré“ školy, který ovšem není pouhou a čistou romancí, ale po završení první hodiny vše notně zhoustne. Ona odlehčená a romantická hodina je nahrazna neveselým dramatem. Hlavní úlohu v ní hrají zdravotní problémy obou hrdinů. Salina (M. Koirala) při nehodě přijde o zrak a Guddu (SRK) bude muset čelit těžké nemoci. Na řadu přijde i téma řešení malých i zásadních životních problémů ukázené na přístupu rodičů Guddua. Otec se spoléhá pouze na úroveň materiální a lidskou, kdežto matka je naopak silně věřící a pomoc hledá u Boha. SRK a M. Koiralu mám moc rád a nezklamali (snad ani nemohou, pokud máte rádi jejich styl hraní). Moc krásně se mi na ně koukalo, i když jejich postavy neměly zrovna na růžích ustláno. U hudby mohu opět použít své oblíbené slovo klasická = výborná. V hodnocení jsem se pohyboval v rozmení čtyř a tří hvězd, ale postupem čas obrušoval stupínky k vyšší pozici, takže jsem musel zůstat na klasických třech hvězdách. I když se mi snímek líbil, přeci jen několik množících se nešvarů a občasný nevýrazný děj výsledný prožitek narušily.(25.04.2020)

Naivní děj s prostinkými zápletkami, příšerné přehrávání a lidi chovající se jako děti. Vítejme v bollywoodských devadesátkách! Kromě očekávané romantiky (chlapec potká dívku) a tragiky (trocha komplikací v romantické jízdě) je tentokrát film okořeněn mírnou kritikou ateismu a posílením víry v tradiční indická náboženství ve smyslu, že víra vždy zvítězí nad vědou. A pomatený děj filmu nad zdravým rozumem. Ale své naivní kouzlo to má, hlavně pro někoho, kdo ví, co od indických filmů z této doby čekat.(21.11.2016)

Z tohohle filmu si pamatuju jen lolezni pokusy o predstaveni zivota starsi skolni mladeze a psychedelicke vyjevy v kamasutra jeskyni, takze pokud mate zajem o cokoliv z toho, muzu (asi) doporucit.(19.05.2023)

Naivný a roztomilý film s potrebnou dávkou tragédie a lásky.(25.02.2019)

Můj padesátý film se SRK. No Sharukh i Manisha byli jako vždy roztomilí, ale to nějak nestačilo.(03.04.2016)