Gottland (2014)

Nejlepší byl začátek. Pásová výroba od Baťova Zlína se krásným, plynule krouživým pohybem dostala až do mladoboleslavské škodovky. Jednoduchá obrazová koncepce, která předvádí, že v jednoduchosti je krása. Dokument o Lídě Baarové a Otakaru Vávrovi byl vyloženě uspávací. Kirchberger byl sice animovaný, ale nakonec na něm bylo zajímavé jen to, že v centru dění byly mouchy. Stalinův pomník opět dokládal, že mladí dokumentaristé k této knize nenašli klíč. Závěrečný Zdeněk je trochu lepší, ale nakonec nám jen připomíná, jak krátká je naše paměť ohledně některých pasáží novodobé historie. Celkově až překvapivě bída. :(

Zajímavý soubor filmů. První povídka o českých/moravských továrnách/montovnách - 70%. Zajímavá kamera, chytrý komentář (ať už jde o skutečné citáty dělníků nebo vymyšlené glosy). Druhá povídka se ze souboru filmů zcela vymyká. Je téměř na úrovni odpadní stoky. Pobouřila mne svým nactiutrhačským, drzým a tendenčním komentářem. Rovněž zpracování tématu je slabé - 10%. Kreslená povídka Letec je nápaditá a zajímavá - 60%. Stalinův pomník je průměný dokument nepřinášející nic nového 50%. Hraná povídka pojednává o spisovateli Procházkovi je nadprůměrná - 70%. Poslední povídka klade zásadní otázky, kam se ubírá svět a nabízí možné odpovědi - 70%.

Jednotlivým povídkám se dá vytknout leccos. Některé by podle mě stačilo zkrátit (86400), aby na diváka zapůsobily výrazně silněji, jiné by k témuž výsledku naopak potřebovaly delší stopáž (Panenství). To by z toho ale byl jiný film. Důležité je, že všech šest povídek dokáže jak zaujmout, tak nabídnout silnou výpověď o českém národu v bouřlivém 20. století. Rozhodně by Gottland měli povinně zhlédnout všichni ti, co pořád dokola mluví o "národních hodnotách". _______Jednotlivé povídky:86 400 (LK)***, Panenství Lídy Baarové (PH)****, Letící kůň (VČ)*****, Místo Stalina (RK)**, Miláček národa (RS)****, Zdeněk (KT)****. _______ Podrobněji jenk povídce Zdeněk:Škoda té "televizní formy", ale člověk by se tím neměl nechat odradit. Důležitá je podle mě spíš síla sdělení a to na mě dýchlo opravdu mocně. Celý odkaz Zdeňka Adamce a dalších "sebeupálených" tu byl vyjádřen pomocí zaznamenané diskuze jakýchsi editorů z Wikipedie. Je mi jasné, že spousta diváků právě kvůli tomu závěrečnému citování z Wikipedie celý příběh shodí jako něco, co je pod jejich úroveň. Ve skutečnosti by tvůrci dokumentu jen těžko našli symboličtější a hořce ironičtější uzavření povídky (potažmo celého filmu) než prostřednictvím citátů těch několika anonymních rozumbradů z českého internetu. Právě oni totiž -svými leckdy unáhlenými soudy- dost ovlivňují historické a hodnotové povědomí naší společnosti. Té společnosti, z jejíhož celkového směřování byl Zdeněk tak zoufalý. Té společnosti, o níž byl přesvědčen, že je krutá a nenapravitelná. :(

Projekt jsem viděl v podobě cyklu šesti samostatných dokumentů, kde součet jejich stopáží (6 x 26 min) skoro o hodinu převyšuje celovečerní verzi. Zmíněný cyklus ve zdejší databázi chybí. Moje hodnocení a následující údaje se vztahují pouze k němu. -------- Jednotlivé díly (v závorce režisér/ka): 1) 86400 (Lukáš Kokeš) **, 2) Panenství Lídy Baarové (Petr Hátle) ****, 3) Letící kůň (Viera Čákanyová) ****, 4) Místo Stalina (Rozálie Kohoutová) ***, 5) Miláček národa (Radovan Síbrt) **, 6) Zdeněk (Klára Tasovská) ***.

Gottland, aneb vítězství formy nad obsahem. Škoda, že studenti nepřistoupili ke knize komplexněji, škoda, že za poslední dva roky byl už potřetí zpracován příběh Lídy Baarové, škoda, že si netroufli na Karla. Szczygiel líčí Kirchbergerův příběh téměř jako thriller chameleona, tady nás ubíjí dlouhé animované pasáže, zatímco příběh nejméně známého Zdeňka Adamce byl tak fádní. Kniha představuje mnoho třecích ploch, tady se tyto o sebe jen občas otřou - když herečka říká, že jí o padesátých letech nikdo neřekl, nebo když dcery konfrontují Fabianovu povahu a sebe navzájem. Škoda produkce ve vagóně a následného ticha po pěšině, ani na stránkách ČT jsem se nedočetl třeba nic o Radovanu Síbrtovi, autorovi pro mě potencionálně nejzajímavější (hrané) povídky o Janu Procházkovi. Proč vlastně?