Full Metal gokudō (1997)

Nieje to Miike v najlepšej forme, ale skalný fanúšik určite ocení. Trošku pochybné efekty však podľa mňa iba fajne dokresľujú vskutku pochybný dej : ) Ale predsalen, táto verzia "robocopa" mi je oveľa sympatickejšia, ako tá od Verhoevena (a hlavne jej čoraz trápnejších následovníkov), aj keď zase musím priznať, že tam boli efekty oveľa zaujímavejšie - a predsa - RobertekPolicajt je priekopník. V Full metal yakuza mi ale zase vyhovuje humor a spôsob, akým je to podané (koho by nepotešila scéna s penisom). Je to proste Miike.

Krásně brakové, punkové s podvratným příběhem, ale poslední třetina vyznívá maličko do ztracena.

Robocop na japonský způsob? Tak to tedy těžko, Verhoeven je v porovnání s Miikem normální a vyrovnaný režisér slušňáckých rodinných komedií. :-) Ale jakoby tvůrcům postupně docházel dech a hlavně nadhled. Vtipný příběh jednoho jakuzáckého nekňuby se po jeho smrti a předělání na robotického nadčlověka postupně mění na podivný mix revenge filmu a existencionálního skoro dramatu, se spoustou bizarností a perverzností.(10.02.2012)

I když je Keisuke v podstatě neporazitelný bojovník, uvědomuje si svou zrůdnost a uchyluje se do izolace. V tomhle vidím dost frakensteinovský motiv. Scénář je celkem prostinký a vlastně všechno, co se děje už jaksi divák očekával a předvídal. Jinak se dočkáme Miikeho oblíbených násilných scén, gejzírů krve a jednoho znásilnění. Výhrady mám k maskám, k trikům a hodně špatnému humoru. Tělo hlavního hrdiny nevypadá vůbec kovově, ale spíše gumově a na některých místech herci dost nepasuje. Triky jsou odpuzující a Miike se spokojil jen s umělými pseudoblesky. Strůjcem většiny trapných fórku je postava šíleného vědce, který robojakuzáka stvořil a vůbec mi ty fórky k tomuhle žánru neseděly. Nicméně film byl točen přímo pro videotrh, takže se dá při hodnocení mírně přimhouřit oko.(02.04.2006)

Miikeho film s Yakuza-tématikou, evokující mnoho inspiračních zdrojů - v první řadě Verhoevenův Robocop, a dále třeba i náznaky humoru nemající daleko ke slapstickovým komediím - zůstává originální a zábavný. Keisuke Hagane se chce stát Yakuzou, nicméně je v gangu tím nejnižším, co může být – pouze drhne podlahu. Neustále je tu stavěna do konfrontace jeho malost, neschopnost a slabost, proti okolním elementům – jeho boss jako symbol moci a nadřazenosti, Keisukeho selhaní při sexu, znevažování jeho autority Yakuzy partou chuligánů, kterými je v parku přepaden V okamžiku, kdy zemře při obraně bosse, je jeho mrtvé tělo nahrazeno robotickým. Keisuke se stává nebezpečným, kvůli novému vědomí vlastní moci. Podobně jako Ichi (Ichi The Killer), i on je emocionálně vychýlený a nevyrovnaný, tudíž snadno manipulovatelný. Přílišnou emocionální zátěží propadá nekontrolovanému běsnění, vyvrcholující v závěru filmu, kdy stojí proti svému vlastnímu gangu.
Místy působí film lehce nevyrovnaně, přesto je to docela podívaná.(29.10.2005)