Pí (1998)

Veľmi zaujímavý filmový zážitok ktorý vás vtiahne svojou psychadeliou, beznádejou a temnotou. Pri pozeraní budete mať pocit paranoje a smútku, možno aj odpor k matematike. Myslím že Darren Aronofsky to zvládol celkom slušne. Veľmi sa mi na ňom páči akú má kreativitu a predstavivosť. Dáva do toho všetko, každý jeho film stojí za pozretie. V jeho filmoch je nejaká tá myšlienka nad ktorou sa treba zamyslieť. Film je celkom slušne zrežírovaný. Podotýkam čierno-biely. Do toho v pozadí hrá celkom zaujímavý soundtrack, ktorý by sa mi viac hodil do filmu o vesmire. Dej bol podľa mňa zaujímavý. Bol o mužovi Maxovi Cohenovi, ktorý verí, že ak nájde správne číslo, pochopí fungovanie prírody, financií ba možno aj samotného Boha.

Fiktivní příběh pološíleného matematického génia mě nezaujal, ale pobavilo mě, jak mu jeden Žid vysvětloval principy kabaly; tento kabalista totiž některá hebrejská slova vyslovoval špatně. A co ta scéna s vázáním tefilin? Židu, který nevěří v Boha, jsou tefilin stejně málo platné jako nežidovskému ateistovi svěcená voda. Dala by se řadou o počtu 216 čísel vyjádřit hebrejská slovní formule? Dala, ale v posloupnosti by směla figurovat pouze tato čísla: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 20, 30, 40, 50, 60, 70, 80, 90, 100, 200, 300, 400. Hebrejština má totiž 22 písmen, k jejichž zápisu se používá 27 grafémů včetně pěti tzv. litterae finales. Pouze zde uvedená čísla lze zapsat jednou literou, zatímco k zápisu ostatních čísel je zapotřebí liter víc, takže při výskytu byť jen jednoho jiného čísla by výsledek čítal víc než 216 písmen. Formule by musela respektovat jak syntax, tak pravopis hebrejštiny. Rovněž je třeba vzít v potaz, že v hebrejštině existuje dvojí pravopis: scriptio plena a scriptio defectiva. Oba druhy jsou správné, pouze platí, že v rámci jednoho textu se musí používat pouze jedna z těchto variant. Věta napsaná v scriptio plena obsahuje víc písmen než věta napsaná v scriptio defectiva. Bylo by zajímavé zadat řešení této úlohy AI. Zdalipak by z toho vypadlo něco smysluplného? – K ekonomii: Četba kupříkladu knihy Ekonomie (autoři Paul Samuelson a William Nordhaus, Praha 1995) by všemi těmi matematickými vzorečky člověku téměř vsugerovala, že ekonomie je exaktní vědou, ale není. Respektovaný finanční expert J. Rotchild, který v roce 1998 zkoumal ekonomické prognózy za minulé století, to shrnul slovy: „Když předpovídali cokoli týkající se peněz; ekonomové, významní investoři a reportéři, kteří je citují; všichni se nejenom mýlili – jejich závěry byly doslova bludné.“ Viz u nás třeba opětovné předpovědi poklesu cen nemovitostí (nejprve kvůli covidu, pak kvůli prasknutí „realitní bubliny“ atd.), které však navzdory předpovědím stále rostou. Film má mizerný námět i scénář a pouze za vizuál ti hvězdičku nedám, Aronofski!

Nuž.. veľmi som sa nádejal, že to bude mimoriadna pecka. Snažím sa vyhýbať sa porovnávaniu filmov, ale tu to pri daných tvorcoch jednoducho nejde. Jeden z najťažších a jednoznačne mojich najobľúbenejších filmov je novšíRequiem za sen(RFAD). Prosím pekne, na Pí sa zúčastnili requiemovskýrežisér,hudobný skladateľajkameraman. A bolo to nehorázne vidieť. Ale Pí to slúži ku cti - práve vďaka podobnostiam som uvažoval aj nad piatou hviezdou. Zvuky, kamera, strih, ľudská bezvládnosť, túžby, náboženstvo, závislosť, čajky na Coney Island. Nehorázna podobnosť. Ale nakoniec rozum jednoducho nedal.  Námet príbehu je zaujímavý, hlavný hrdina uveriteľný, človek napäto čaká, ako sa dej vyvinie. Ale niečo tam nefunguje, nie je to dotiahnuté. Niektoré scény boli príliš expresívne, na druhej strane zas vyvažované väčšinovým pokojnejším (resp. chronicko obsedantným) stavom hrdinu.  Nie je to pre každého. Ak človek nevidel RFAD, asi by z tohto mal vážne guláš či traumu. Jednoducho, kVečnému svetlusa toto dielo nepriblížilo. Edit: okrem nejedného herca známeho z RFAD, vo mne dodatočný fukup vyvolalo zistenie, že hlavná postava z Pí stvárnila aj postavu výrazného slizniaka - psychiatra, s ktorým bolaMarionna večeri.

Už toto Aronofského první dílo je naprosto fascinující. Dokázalo mě hned na začátku zaujmout vizuálním zpracováním, stylem vyprávění i tím, jak dokonale propojuje logiku s šílenstvím. Režie bravurně přemítá šílené psychické rozpoložení geniálního matematika do samotné struktury filmu: záběry, střihy, zvuk, všechno působí jako by se hroutilo spolu s hlavní postavou. Ta naprostá odcizenost a izolace od běžných lidí, chaos, paranoidní halucinace, neustálý tlak, že něco velkého existuje, co nás samotné přesahuje, ale lidská mysl to nikdy plně neobsáhne, to všechno film vystihuje s až znepokojivou přesností. Sledujeme, jak se geniální mozek sám spálí vlastním poznáním o hranici mezi osvícením a šílenstvím. Z pouhého pokusu o nalezení vzorce, který by předpovídal akciový trh, se postupně stává posedlost nalezením samotného řádu světa. SoundtrackClinta Mansellaje kapitola sama o sobě, minimalistický, industriální a silně elektronický. Využívá prvky drum and bass, techna a ambientu, které dokonale vystihují vnitřní chaos postavy i přesný rytmus jejích myšlenek. Film končí s hořkým uvědoměním každého geniálního člověka, jenž se musí spokojit s naším limitovaným poznáním. Závěrečný moment, kdy už nevypočítá příklad, se dá číst jako částečné osvobození jeho mysli.

Film ktorý dá zabrať ale vie aj nekompromisne vcucnúť a nepustiť. Tým ako je natočený, zostrihaný a ozvučený dokáže celú stopáž chŕliť psychadelické výjavy, nezrozumiteľné čísla a ajtak môže sadnúť divákovi ktorý je antitalent na matematiku. V niečom je to blízkeLynchovi, tiež tu ide viac o pocit ako príbeh, no má to vlastnú tvár, kreativitu, slabý rozpočet, nejasné vyustenia a postavy, zdrvujúcu atmosféru a brakovú hudbu(milujemMansella, naozaj to myslím ako poklonu). Napísať takýto scenár nedokáže hocikto. No a ešte ho aj zrežírovať možno pár vyvolených. Aj pri silných 4* ale viem že si nepozriem znovu.