Filosofská historie (1937)

Rok 1848, čtyři kamarádi studenti a jejich problémy se školou, slečnami a autoritami. Je tu hodně výrazných situací, jako boje v Praze, protest na škole, Majáles, přesto spolu s malebnými výjevy studentského života a namlouvání, nedokáží zaujmout. Třeba studenti, ač všichni výrazní herci, se mi pletli. Občas jsem se nechala ukolébat tím, že se dlouho noc nedělo a najednou se stalo všechno. Rozhodně bych doporučila vidět, aby člověk věděl, o čem to je.

Otakar Vávra tyhle filmy uměl. Těch historických filmů za první republiky zase tolik natočeno nebylo. Filosofská historie navíc není úplně snadná látka, tím spíše ne od Jiráska. Svědčí o tom také to, že od té doby se o remake nikdo nikdy nepokusil. Film je dobře obsazen a popisuje dobře dobu, v níž to studenti neměli vůbec snadné. Rodiny byly chudé a pokud se už našlo na studia, nacházeli se pod tlakem dokončení, jinak by finance přišly nazmar. K tomu navíc řešili politiku a aktivně se zapojovali, což se poté stalo ještě mnohokrát. Leč bohužel...dopadne to tragicky. Trochu se divím, že ty závěrečné scény nejsou bohatší, ale Vávra přeci jen začínal a zřejmě se moc nepočítalo s přílišným komerčním úspěchem, navíc ještě neměl velkou důvěru producentů.

Navzdory negativním konotacím, kterými bylo obklopeno celé Jiráskovo dílo i jeho osobnost (zejména po roce 1945), z filmových a televizních přepisů lze překvapivě doporučit jako aktuální či v jiném smyslu kvalitní či zajímavé prakticky všechny tituly. Jirásek sám se dožil pouze první něméLucerny, ze které byl nadšen. Z éry třicátých let pak vynikajíPsohlavci,Vojnarka,Filosofská historiei nová verzeLucernystejným dílem. Vávra vsadil na klasický titul, zkušené tvůrce a nechal rozkvést mladé herectví Boháče a Pivce (Vavřeny a Frýborta), aniž by jim do hry příliš zasahoval. Boháč znovu horoval pro éterickou Oličovou, stejně jako vK. H. Máchovi, který měl premiéru o dva měsíce dříve. A Pivci se zas líbila Elena Hálková, z Národního. Z Národního byla i Ela Poznerová (Lotty Roubínková), ve 20. letech vítězka Miss Československo z regionální sekce v nadnárodní soutěži Fanamet z roku 1927. O dekádu později ovšem již zcela řadová česká herečka, bez dalších ambicí uspět za hranicemi. Z celkové bilance nejlepší službu udělala nicméněFilosofská historieHeleně Friedlové (slečně Elis), která debutovala ve zvukovém filmu až vSrdci v soumrakuo rok dříve a nesla si s sebou škatulku přepisu časopiseckého románu podle Maryny Radoměrské, což je poněkud jiný žánr, než Jirásek.

Velmi příjemná výprava do malé osady zvané Litomyšl, která je zajímavá zejména z hlediska zkoumání tehdejších zvyků a poměrů ve společnosti. Nejvíce mě zaujalo asi to, že tehdejší svět a mužové byli nepěkně zpomalení ve vývoji. Teprve po třicítce začínali svá studia na místní univerzitě. Sice jsem tuhle dobu, bohudík, nezažil a ani se mi nechce trávit čas internetováním, abych si následně mohl hrát na filosofa, ale předpokládám, že je to ultra píčovina. Krom toho se mi film ovšem líbil. Divák se dozví kupříkladu, jak obtížné tehdy bylo prosadit si a zorganizovat obří ilegální studentský mejdan, nebo že ženy tehdy ještě byly vzorem cudnosti. Doba před rozmachem masmédií byla vůbec zajímavá. Tím, že se k běžnému lidu dostával od vrchnosti jen úzký proužek informací, který bylo snadné seshora kontrolovat a lůza si tyto informace neměla jak ověřit, tak slovo panovníka bylo prakticky svaté. Proto tehdy ještě neznělo slovo "vlastenectví" jako slovo sprosté a tamní mužové byli ochotní bez mrknutí oka položit život za ubohé spory a pochybné zájmy panovníků. Studenti stojí na prahu snad každé větší revoluce. Docela se mi líbil i prudký přechod ze studentským nahánění sukní k válečné vřavě. Krásně to poukazuje na to, jak křehká politická situace tehdy byla. Važme si těch lumpů, kteří jsou ve vládě nyní. Jejich zločiny se týkají pouze transakcí čísel na bankovních účtech, ale nenutí nikoho, aby pro ně prolíval krev a pokládal život. Velmi si cením toho, že se navzdory době vzniku snímek netopí v patosu a působí docela přirozeně a příjemně.

Když nám učitelka češtiny na základní škole uložila přečíst si Jiráskovu Filosofskou historii a komentovala to "Je to hezký, je to zamilovaný, bude se vám to líbit", po předchozí zkušenosti s Jiráskovými SPČ se mi tomu nechtělo věřit, ale knížku jsem zhltla a úče dala celkem za pravdu, přišlo mi to zamilovaný, docela hezký, a celkem se mi to líbilo. Mělo to spád a udrželo mě to v napětí a zvědavosti, jak se to celé vyvine. Prostě i v těch třinácti letech mi to přišlo dost akční. Od té doby uplynulo několik desetiletí, tak jsem dostala chuť zopakovat si tu historii u filmu. Přesto, že jsem do toho šla s tím, že v roce 1937, v takovém nějakém filmovém starověku, se točilo jinak, výsledek mě hrozně zklamal. Deklamace a zaťaté pěsti, patetičnost a nuda způsobily, že jsem měla pocit, že se dívám spíš na špatné divadlo, než na film. Jakžtakž civilně to ustál snad jen J. Plachta. Tohle filmové zpracování, podle mého názoru, Jiráskově knížce spíš ubližuje.