Faces of Death (1978)

zvláštny, až bizarný „dokument“ než niečo extrémne šokujúce, ako sa o ňom často hovorí. Prišlo mi to miestami až poučné, ale určite nie v tom zmysle, v akom bol film prezentovaný – že ide o niečo absolútne nechutné a nepozerateľné.
Najviac nechutné pre mňa neboli samotné smrti ľudí, ale scény so zvieratami. Tie mi boli vyslovene nepríjemné, hlavne pasáže s opicou alebo psími zápasmi, tie som pozeral s veľkým diskomfortom. Práve tieto momenty mi vadili najviac a boli za hranou.
Inak sa to dalo dopozerávať. Nebol som z toho zhnusený po celý čas, skôr som mal zvláštny pocit neistoty. Myšlienka, že by niektoré zábery mali byť reálne, mi dávala mráz po chrbte a práve to je podľa mňa najsilnejší „efekt“ filmu.

Tentokrát se musím ohradit proti laciným nálepkám jako "zvrhlost, prvoplánovost nebo nechutnost", které tady tohle svérázné dílko často schytává. Na rozdíl od novějších Stop krve, které jsou jen nahodilým sledem brutálních událostí, na mě totiž Tváře smrti působily mnohem komplexnějším dokumentárním dojmem, komentář nevyzníval tak neúnosně sarkasticky a hlavně, viděl jsem v tom i náznak myšlenky, poukázat na to, jak tenká může být hranice mezi životem a smrtí, byť je vše zabaleno do přehnané a nevysvětlitelné fascinace bolestivým umíráním a lidským zvěrstvem - ale ono to k životu bohužel patří...

Moj krasny sympaticky štrnasty komentarik: Tuto sracku som si pozrel zo zvedavosti, kedze nasa mladez na tom davno ulietala. Chapem,.. teda nechapem. Co je na tom dobre a fascinujuce? asi som fakt hlupy a nevidim do hlbky,ako pritomni uzivatelia,ale ja sa s tym nezmierim. Fascinacia smrtou, hlavne zvieracou, radoby zahovnene umelecke art zabery a snaha sokovat. Fakt kurevsky omyl. Snad uz nikdy viac............. odpad!

Nadešel čas, abych se i já podíval blíže na zoubek „nechvalně“ známým Tvářím smrti. Ve své době jistě hnul obsahem žaludku hodně lidem, postupem času však jejich sláva s přibývajícími díly a skutečností, že ne všechno co tu uvidíme je pravda, začala upadat. Já jsem však byl spokojený: záběry z jatek jsem viděl už na učňáku a mnohdy se dějí ještě horší věci, sám jsem asistoval při stínání hlavy slepici i kuřatům – no až speciality dne (opice a malý psík) mi hnuli žlučí, stejně jako masakrování lachtanů dřevěnými tyčemi. Zajímavý byl i způsob „odchycení“ aligátora šerifem – jinak klasika hodně mrtvol, částí těl, vnitřností, poprav – takže jasný nadprůměr.

Dokumentárny bitúnok zaoberajúci sa fenoménom smrti vo veľmi a čisto fyzickej podobe oklieštenej zákonmi mäsa. Realisticko-morbídna koláž ťažiaca hlavne zo svojej surovosti, poukazujúca aj na znásilňovanie prírody človekom, neokresané zákony prírody či nasnímanie práce so smrťou a zachytenie atmosféry násilia v najrôznejších podobách s rôznymi dôvodmi, no jednakým, neokresane viac než len filmovo-horrorovým, účinkom.