Evropa tančila valčík (1989)

Po zhlédnutí tohoto snímku jsem si nechal pár dní odstup. od začátku nám až školometsky servíruje dějinné události v předvečer první světové války, leč nezáživně. Kromě pár hereckých výkonů - zapůsobil na mě třeba německý císař - není moc co hodnotit. Příběh v pozadí filmu na zajímavosti nepřidá a herci mají málo prostoru k tomu něco hrát. Kamera je většinově statická. Některé scény jakoby byly opsány scénáristicky z učebnice dějepisu pro 9. ročník základní školy, ála FJI. brzy vstává, D´Este je nerudný a má plán proti císařovým vizím. Kdysi velikán českého filmu v posledních letech ztrácel dech stejně jako režim, kterému se nakonec, omlouvám se to takto napsat, ale je to tak, zaprodal. U husitské trilogie jsem jej ještě bránil, byla padesátá léta a té ideologie tam není zas až tolik kolik by mohlo být, poté překvapil Kladivem na čarodějnice. Nicméně už v v 70. letech a třeba v podobě Temného slunce (osmdesátková variace na jeho odvážný Krakatit ze 47) nebo zde v ohýbání historie, abychom na konci slyšeli o "novém etapě lidské civilizace v podobě vzniku Sovětského svazu," to je čirá propaganda a zločin, přičemž k tomuto filmu nemuselo v předvečer pádu komunismu jistě takovýmto podáním divákovi dojít.

Historické filmy a seriály mám rád. Stejně tak mám rád, když se poctivě snaží držet reálií. Oboje Vávrův film splňuje. Bohužel už se mu nedaří najít přesah, oživit ty postavy do zajímavého příběhu. Dokážu odpustit, že nejsou prachy na super davový scény, kostýmy, kompars, triky... prostě, že z toho je spíš takový TV film. Ale že ani tak zajímavé období, jako je cca 1910-1914, pro tvůrce nevygeneruje nic lepšího, než slaboučké a nepříliš interesantní postavy Bartošky a Zory Jandové, to je mi teda líto.

Ačkoliv historii mám jako někdejší maturant rád a první světová válka a C.K. časy patří k mým oblíbeným, tenhle otrocký a nudný přepis toho, jak to možná mohlo v osudných dnech být, moc zábavy nenabízí. A jakýchpak osudných dní. Vždyť hned v úvodu řekne Mannesmann - Kostka, že válka je nevyhnutelná. A všichni víme, že měl pravdu. Podle prokliků jsem čekal, že Jiří Bartoška jakožto první otitulkovaná osoba, bude mít ve filmu větší prostor. Bohužel se nestalo, ovšem jeho setkávání s přednádhernou Zorou patří k romantickým vrcholům čs filmu.

Když pomineme naivní příběh archiváře, stejně jako naivní konspiraci jak členů organizace Černá ruka, tak Olbrachtova zdroje a já si odpustím kritiku mně nesednoucích postav (třeba Hrušínský pro mne rozhodně charisma FJ nemá - ale to je subjektivní), rozhodně si tento příběh nezaslouží tolik kritiky, kolik se mu jí dostává. Zejména, když s odstupem času se stává hitem hraný dokument. A tento film je takovým malým přechodem právě k dokumentu hranému. Takže pro mne, zasloužené čtyři hvězničky.

Československý historický film podle knižní předlohy M. V. Kratochvíla nabízí pohled do zákulisí tří evropských mocností a zachycuje klíčové události, které předcházely vypuknutí první světové války. Hlavní postavou je vídeňský císařský achivář Václav Kavan v podání J. Bartošky, který v méně vyýznamné dějové linii pomáhá srbské aktivistce Z. Jandové s návratem do Bělehradu. Více mě však zaujaly popisované situace ve Vídni, kde stařičký císař František Josef I. (R. Hrušínský) trvá na stávajícím rozložení monarchie a vylučuje jakékoli reformace a současně tuší, že nastávající válka přinese neodvratný konec staleté říši tvořené mnoha národy. V Berlíně naopak válku nadšeně vyhlížejí a doufají, že tímto způsobem rozšíří svůj životní prostor a získají mimoevropské kolonie, jež závidí Anglii a Francii. Je až s podivem jak je rétorika německého císaře Viléma II. (J. Frohriep) shodná s pozdějšími projevy A. Hitlera. Na ruském trůnu v Petrohradě je situace značně nestabilní, neboť nebohý car Mikuláš II. (A. Rostockij) váhá, jak má reagovat na atentát v Sarajevu s ohledem na stoupající nepokoje v jeho vlastní obrovské říši. Pro obsazení příslušníků německého a ruského národa byli vybráni němečtí, resp. ruští herci. V malé roli arcivévody Ferdinanda, jehož násilná smrt nadobro změnila mapu Evropy, se objevil J. Vinklář. Bartoškova přítele a spisovatele I. Olbrachta, s nímž se scházel ve vídeňských vinárnách, představoval O. Vízner. V dalších vedlejších rolích můžeme sledovat J. Somra, P. Kostku, M. Růžka, O. Brouska či S. Zindulku. Pro diváka majícího v oblibě historické filmy přináší poslední snímek O. Vávry mnoho zajímavého, mě zaujaly nejvíce souběžné pohledy do evropských monarchií s odlišnou politickou a společenskou situací a náhledem na válku a budoucnost. Avšak vzhledem k tomu, že snímek obsahuje i některé nepříliš významné dějové linie, například romantický vztah J. Bartošky s Z. Jandovou či krátký pohled do Bartoškova soukromí, hodnotím pouze průměrně.