Egypťan Sinuhet (1954)

Už samotné dielo je odvaha – vytvoriť tak pevnú historickúfikciuz obdobia, o ktorom nevieme toho až tak veľa, a z tej fikcie urobiť kvalitnú drámu v ústredí s faraónom podivínom, ktorý uprostred panteónu bohov vyhlási: „Stačí mi jeden.“ Filmové spracovanie vôbec nesklamalo, hoci jeden veľký filozof tu píše:Zavání to US křesťanským fanatizmem.😆Hej, hej, starovekí Egypťania to boli čistofanatickí križiacia priplávali na plťke z Ameriky. 😆 Film je krásny kostýmovo aj farebne, má to v sebe prirodzenú príťažlivosť, ktorá sa v digitálnej ére už nenájde tak ľahko, a hoci je to dialógovo pomalé, mňa to vôbec nenudilo. A teraz si idem obliecť ľanovú tuniku.

Když jsem před mnoha lety četl Waltariho rozsáhlý román, byl to pro mě po všech stránkách hluboký zážitek. Waltari Sinuheta pojal jako možnost přiblížit západnímu čtenáři všechno, co v době vzniku románu bylo o starém Egyptě a jeho kultuře známo. Egyptologie se sice rozvíjí, nové objevy by možná trošku revidovaly obsah Waltariho textu, ale přesto věřím, že kdybych se k četbě vrátil, rozhodně nebudu zklamaný. Curtizův film je pouhou historickou připomínkou určité kapitoly vývoje americké studiové kinematografie. V 50. a 60. letech tyhle nákladné kostýmní projekty ze starověkých říší letěly a představovaly výkladní skříň tehdejší produkce. Co naplat, k vrcholům Egypťan Sinuhet určitě nepatří a dnes už přímo vadí mělkost a osekání mnohavrstevných románových motivů. Je to prostě kostýmní biják z 50. let... Celkový dojem: 40 %.

Nádherná výprava a logický děj, bez zbytečných akčních momentů. Film postavený na příběhu, nikoliv na brutalitě, násilí, hororových scénách. Tomu snad odpovídá i hodnocení zde, které odpovídá především věkovému složení hodnotících. A trošku naivity, odpovídající době vzniku mu rád prominu.  K filmu nelze přistupovat jako k historickému, hranému dokumentu, je to adaptace románu.

Pokus o historický veľkofilm podľa prastarého príbehu, ktorý je svojím spracovaním adekvátny naivite predlohy. Zároveň však dáva vyniknúť neuveriteľnej fantázii starovekého autora a Hollywood tu zanechal svoju pečať. Produkcia je kvalitná a pátos je pracovným nástrojom, ktorý je dnes prekrytý patinou času. Herecké obsadenie síce nie je hviezdne, ale svoje úlohy hrá dobre. Pre Edmunda Purdoma v hlavnej úlohe to bola prvá príležitosť sa zaskvieť vo veľkej úlohe a Jean Simmons dôstojne zastúpi Elizabeth Taylor. 70%

Film natočený podle stejnojmenného románu Mikea Waltariho, který vypráví příběh egyptského lékaře Sinuheta, je velkolepým historickým dramatem plným epických scén, krásných obrazů a zajímavých postav. Jako obvykle se jedná o velkorozpočtový filmový projekt, takže celková stopáž je dlouhá a nese se v pomalém tempu vyprávění. Dramatizace a intriky mohou způsobit, že některé části příběhu jsou na sledování trochu náročnější, ale i tak se jedná o zajímavý, poutavý a napínavý příběh. Režisér Michael Curtis má s podobnou látkou bohaté zkušenosti už z dob němého filmu, takže plně uchopit prostředí a myšlenky Mika Waltariho pro něj nebyl žádný problém. Technická stránka filmu je samozřejmě na svou dobu znát, ale právě v tom je největší kouzlo obrazové stránky, kterou kamera zvládá na výbornou. To ostatně dokazuje i nominace na Oscara právě za kameru. Podobných filmů vzniklo ve své době mnoho, zejména těch, které měly poměrně silný vztah k Bibli. Ty, které tento vztah neměly, se zaměřovaly především na válečníky a velkolepé bitvy. Paradoxně tento film postrádá obojí, čímž se svým způsobem vymaňuje ze stereotypu, což filmu pomáhá i škodí. Velkolepost bitev byla vždy přitažlivá, ale tady jde hlavně o konverzaci. Náboženství se to sice nevyhnulo, ale o Bibli zcela vážně nejde. Nakonec, až na samém konci se dozvíme, jak dlouho před narozením Ježíše Krista se tyto události odehrály. Celá dramatizace je o egoismu, pacifismu, zpochybňování náboženství, politice a samozřejmě o lásce. Je to velmi zajímavé pojetí, i když současné publikum zvyklé na rychlejší tempo jej nemusí přijmout. A je to škoda, protože tady jde hlavně o herecké výkony a ty jsou prostě bezvadné.