Egoisuto (2022)

S tím, jak příběh končí, se nemůžu vyrovnat, ale sám život často přináší nečekané zvraty. A tento film je hodně ze života, je hodně realistický a je hodně syrový. Co na filmu vyniká, je extrémní chemie obou hlavních hrdinů. Miyazawa Hio (Ryuta) svou roli pojal hodně svérázně, ale úžasně, a Suzuki Ryohei (Kosuke) mu skvěle sekunduje. Příjemně mě překvapila i role Ryutovy matky.(10.01.2024)

Poutavý japonský snímek, vítěz a nominant na několika filmových festivalech, na kterém vidíme, v jakém rozpětí jsou schopni Japonci točit. Jednou toporné, odříkané, bezcitné a zde úplně jiné. Nic mi na snímku nevadilo, naopak, kamera, zpracování i příběh samotný. Vše už bylo napsáno, já jen dodám, že mě naprosto dostal svým sympatickým zjevem téměž čtyřicetiletý Suzuki Ryohei (Kosuke), který svou roli zahrál dokonale, hodně mě oslovila i postava a herečka matky. Krásné japonské dílko o životě, lásce, odpovědnosti ... a ať rozhodně nelezou do zadku "zmlsaným našincům", pokud nejsou schopni vnímat a ztotožnit se s japonským filmem.4x10(03.07.2023)

I když se tento snímek snaží přiblížit naší kultuře námětem, civilním hraním a snad i kamerou, přece jen má japonská gay kinematografie ještě  dlouhou cestu před sebou, aby jednou mohla oslovit zmlsaného našince.(21.07.2023)

Příběh není špatný, takový milý, ne zbytečně melodramatický. Ubírá mu zpracování, nejvíc asi módní nazoomovaná a nestabilní kamera. Herci skvělí, stopáž ale měla být kratší.(30.06.2023)