Dvojitý drak (1994)

Fuu toto je jasný odpad, mal som šťastie dostať sa ku verzii filmu, kde dvojica vtipálkov robila "directors commentary", kde som síce prišiel o polovicu replík z filmu, no bolo to vo výsledku požehnaním.... tento film by dal pozerať aj nemý, nemáte sa kde stratiť. Jednoduchučký dej, trápne dialógy, maximálne hlúpe správanie postáv, od záporákov (ešte pochopiteľné) ku kladným hrdinom (už menej pochopiteľné), neschopný herci (Robert Patrick sa tu zosmiešňuje, každý musí platiť účty, ústredná dvojica ešte tragickejšia), slabé efekty a hrôzostrašne zlé akčné scény (kung-fu film má o ničom kung-fu, ups), hudba úplne zlá, je tu niečo čo by som okomentoval pozitívne? A nebodaj pochválil? Nie. To to je fakt zlé (ani zasmiať sa na tom nedá).

Celou dobu se to potácí tak na hranici dvou hvězdiček, ale posledních deset minut, které by měly každý film vygradovat, je tady tak neuvěřitelně zoufalý, že na víc než jednu to ani náhodou nemá. Double Dragon je klasická automatová mlátička, která měla několik celkem populárních pokračování. U tohohle filmu je ale dobře, že žádné další pokračování nevzniklo.

35 procent? To si děláte prdel ne? Ano je to sice neskutečná pytlárna, ale taky velmi zábavná. Nečekal jsem že z v podstatě bezpříběhový hry udělaj adaptaci která zahrnuje dystopickej rok 2007, raketový auta, virtuální realitu a Robert Patrick si střihne záporáka jménem ŠUKO s účesem ve stylu jogurtu Monte. Čistokrevná béčková šílenost která má kupodivu pár solidních vtipnejch hlášek.

Za mě vlastně dost dobrý (guilty pleasure). Excentrické "devadesátkové" akční postapo béčko (volně podle videohry) se nebere vůbec vážně, dvojice kung fu bratrů se neustále špičkuje, Alyssa Milano v kratičkých šortkách vystrkuje pozadí a démonický záporák Roberta Patricka konstantně hlásí. Výprava je velice slušná, "osmibitové" počítačové efekty… no, neskutečné a bitky sice ne moc propracované, spíš dětinské, ale rozverně zábavné.

Navzdory populárnímu předsudku nebyly osmdesátky nejhorší érou co se týče módy, stylu, vkusu a popkultury. Veškeré zlo 80s totiž kulminovalo v první polovině následující dekády a "Dvojitý drak" patří mezi výstavní kousky této doby charakterizované hypertrofovanou campovostí. Rané devadesátky současně představovaly první kapitolu v pokusech Hollywoodu soustavně adaptovat popkulturní značky jako komiksy a videohry. Jenže narozdíl od současného úzkostlivě pietního podkuřování fanboyům poučenou sofistikovaností a patetickou vážností byly tehdejší adaptace koncipované zcela volně a namísto zohledňování předloh sázely na dobový styl filmů pro mládež. Ten zjevně vycházel z osmdesátkových televizních animovaných seriálů pro starší děti jako "Želvy ninja", "BraveStarr", "COPS", "Bionic Six", "MASK" a spousty dalších, potažmo pak z jejich raně devadesátkových mocnin typu "Street Sharks" či "Biker Mice from Mars". Z nich devadesátkové hrané franšízové filmy jako trilogie "Želvy ninja" a krátká série videoherních adaptací sestávající ze "Super Mario Bros", "Dvojitý drak" a "Street Fighter" převzaly jednak pestrobarevnou paletu, přepjatě znakovité vyjadřování postav i mix komiksové fantastičnosti s dětinskou nevážností i pastišovou provázaností s dobovými módními a popkulturními trendy. "Dvojitý drak", stejně jako oba další jmenované videoherní filmy, fascinuje především jako adaptace se zcela původním vyprávěním. S předobrazem má totiž společný pouze název a hrstku okrajových prvků, jako jsou punkáči, pouliční gangy a dva bratři coby hlavní postavy. Na druhou stranu původní videohra sama žádný příběh neměla. Právě o to šílenější je pak finální podoba světa, postav a příběhu filmu, které jsou cele dílem scenáristů. Navíc, když uvážíme, že tvůrci prostě jen potřebovali natočit něco, co ponese stejný název jako úspěšná dobová videohra, o to více překvapí snaha vytvořit rozsáhlý fikční svět s vlastní mytologií a různorodými kastami. Výsledek tak představuje fantasmagorický galimatyáš, kde každá sekvence na jedné straně hýří barvičkami a afektovanou teatrálností, ale současně disponuje opulentní výpravou a nespočtem bláznivých detailů utvářejících kolorit zdejšího postapokalypticky futuristického světa. A to nemluvě o skvostném hereckém obsazení, které už snad ani nemohlo být více 90s. Lze se domnívat, že tvůrci projekt iniciovali ve světle oznámení podobně koncipovaného prvního videoherního filmu "Super Mario Bros.", který sliboval být hitem nové generace, jenž načne zlatou žílu videoherních adaptací. Ten se ovšem stal kolosálním propadákem a stejný osud potkal i "Double Dragon". Z kreativně rozjívených videoherních filmů nejlépe dopadl "Street Fighter", který nicméně za podstatnou část zisků vděčil obsazení Jeana Clauda Van Damma. Naopak horentní tržby zoufale nenápaditého "Mortal Kombatu", který pastiš, nadsázku a dětinskost prvních třech videoherních filmů nahrazoval patetičností a vážností, předurčil směr Hollywoodu. Jak by asi vypadala dnešní popkultura, kdyby se fanboyové nestali arbitry vkusu a rozjívená kreativita ve stylu "Super Mario Bros." a "Double Dragon" mohla pokračovat, posléze oproštěná od anti-estetického balastu 90s?