Posel budoucnosti (1997)

Film Posel budoucnosti námět postavil na vskutku neotřelé myšlence – znovuzavedení poštovní služby jako symbolu naděje, obnovy a sjednocení ve zpustošené Americe roku 2013 (z pohledu 90. let). Tento originální, ale pro mnohé nezajímavý nápad mne dokázal zaujmout a vtáhnout do děje. Kevin Costner si zahrál roli bezejmenného tuláka, který se shodou náhod stal symbolem obnovené vlády a naděje, podal podle mého názoru dobrý výkon. Ostatně, někteří kritici se shodli, že Costner je ideální představitelem pro film, jenž zručně vykresluje postapokalyptickou atmosféru, která je vizuálně působivá. Na druhou stranu děj není zrovna akční, což je jeden z hlavních bodů kritiky. Film má pomalé, rozvláčné tempo a s délkou téměř tří hodin si vyžaduje trpělivého diváka. Namísto rychlé akce klade důraz na lidské příběhy, budování komunit a šíření symbolu naděje. Právě ona symbolika a oslava amerického ducha (patriotismus) je něco, co kritici často označovali za přehnaný patos a naivitu, což mohlo odradit ty, kteří očekávali drsnější sci-fi vizi. Film úspěšně doručil své hlubší sdělení o síle komunikace, společenství a víry v lepší budoucnost. Ocenili jsem herecký vklad Kevina Costnera a jeho režijní snahu vytvořit epickou vizi konce světa a jeho znovuzrození. Posel budoucnosti je ambiciózní, vizuálně silný, ale tempem pomalý film, který dokáže nadchnout ty diváky, kteří se naladí na jeho romanticko-patriotickou vlnu a ocení jeho unikátní námět spíše než akční podívanou. Suma sumárum, americký filmPosel budoucnosti ode mne získal čtyři poslané hvězdy ****.

Problémem tohoto filmu je za mě stopáž, kdy první hodinka cca filmu je prostě výpravná a člověk vidí jen svět, ve kterém propukla po válce další válka respektive spíše trýznění lidu, který je slabý a neumí bojovat ...když se dostáváme k hlavnímu bodu filmu, tedy přeměny vojáka s přezdívkou Shakespeare v Pošťáka, divák dokáže zpozornit, protože prve jde jenom o nalezení přístřeší a jídla ...druhá polovina filmu je poutavá - z původně nic neříkajícího konceptu je nádherný nápad vrácení se ke kořenům skrze obnovení pošty a psaní dopisů, které najednou dávají naději a znovu obnovují rodinné vazby ...ale všímal jsem si masek, kostýmů a za mě prostě lepší a propracovanější, než do oblak vynášený Mad Max :)

Tak je to takové patetické a idealistické, dá se to mu vytknout opravdu mnohé, ale... Tentokrát to mé ale míří spíš k pozitivům. Pořád je to docela čistá filmařina s apoň nějakou myšlenkou, nejen pro efekt jako většina současných filmů blízkých žánrů, kde jde jen o to, aby to bouchalo, létalo a rezignovalo na jiné pocity než vzrušení. Prostě je to koukatelné, poslouchatelné, jako film pro pamětníky dokonce velmi dobré. Kdyby se to přece jen trochu prosříhalo, možná tak o hodinu, a ubralo na patosu, mohla to být dodnes klasika, takhle je to jen ten slušný pamětnický kousek.

Dobrý, ale budu se tvářit, jakoby ten slavnostní epilog neproběhl. To už na mě bylo toho dojetí a patosu zbytečně moc, podobně jako vršení zvratů k závěru vrcholného souboje. Naplat musím dodat, že přes veškerý patriotismus se podařilo rozehrát a zakončit ústřední souboj skutečně velkolepým způsobem, kdy měvyloženě dostal pointou s obrácením využitého zákona krutovládce, stejně jako meziřádkovou ukázkou nemožnosti absolutního míru, kdy dochází na jednu neodvratnou vraždu již v prvních vteřinách „mírového“ počátku. **** S Kevinem Costnerem zatím moc diváckých zkušeností nemám, z velkých tříhodinových opusů jsem s ním absolvoval před pár lety pouzeWyatta Earpa, který toho ve mně moc nezanechal. Pošťák nebo-liPosel budoucnostiale ke mně i přes drobné pocitové výkyvy úspěšně pronikl. Příběhově a filmařsky epický kus z post-apokalyptického světa se stylově blíží historickému westernu, včetně jistých nepopiratelných klišé, které jsem však v rámci zápletky a poselství dokázal brát. Během dlouhé stopáže, která mi dokázala rychle uběhnout, došlo na řadu silných zážitkových scén v podobě vzájemných střetů, soubojů, zásahů ústředního záporáka i další akčních scén, ale i budování nového poštovního systému nebo třeba obyčejného procitnutí ve starém autě s plamínkem a pošťáckou taškou po útěku vzbudily ve mně emoce, aniž bych se zařadil k divákům, kteří mají tento film za terč posměchu. Vnímám i sdělení ve jménu šíření, obnovení a znovupocítění naděje, důležité v každé době a obzvlášť těžších časech, o potřebě vzájemných kontaktů či nalezení si hrdiny pro možné nalezení smyslu života, o nutnosti se uskromnit a přes bývalé návyky na moderní technologie uchýlit se v nových podmínkách i k těm nejobyčejnějším způsobům komunikace (i té na dálku)... Nevnímám vPošťákovizdaleka bezchybný film, ale i přes jistou naivitu v něm určitě vnímám víc než zaměnitelný dobový blockbuster.[75%]

,,NA NIČOM TI NEZÁLEŽÍ A NIČOHO SA NEBOJÍŠ. A TIEŽ V NIČ NEVERÍŠ." ,,JA VERÍM V SPOJENÉ ŠTÁTY." __ Na veľkorysej stopáži, snažiac sa nadviazať na svoj opus magnum a inovovať svoj obľúbený žáner do podoby neo/postapokalyptického westernu predkladá pred oči divákov Kevin Costner víziu možných budúcich udalostí (dnes v čase zanikajúcich poštových služieb už absurdných),  akoby chcel niečo dôležité vypovedať a čo nedokázal patrične predniesť, hoci si pritom pomáhal Shakespearom.  U bežného diváka to jednoducho nemohlo dopadnúť dobre, avšak Zlatú malinu za najhorší film vnímam ako potrestanie Costnerovho velikášstva. A možno to bol trest až priveľký.  Nejde o žiadne veľdielo - hoci zámer bol zrejmý - na svojej ploche však film prakticky nikdy nezačne nudiť a viditeľné sú tu aj režisérove zabehnuté finesy (muž a kôň, bitka nešetriaca ani posledného muža,...) vystavené v duchuTanca s vlkmiobohatené o drobné filmové žartíky (členovia Klanu pred pozeranímUniverzálneho vojakadajú prednosťZa zvukov hudby) a Costnerovu improvizáciu (,,Iba poštár ťa môže urobiť poštárom." ,,Ako u upírov?" ,,Tak nejako.").  Výsledok nie je konzistentný, avšak výrazne horšie sú na tom prehnaný pátos zakončený gýčovým koncom. Po rokoch na mňa pôsobil film iba o niečo horším dojmom. (8341. hodnotenie, 383. komentár k filmu)