Dort (2014)

Když slyším jménoJennifer Anistonvybavím si hlavně její sladké sentimentální komedie nebo legendární Rachel vPřátelích. Zde ale výborně ztvárnila postavu zjizvené, polámané ženy Claire trpící depresemi a chronickými bolestmi. Své útrapy řeší celkem sebedestruktivním způsobem, ke svému okolí se chová pohrdavě, žere prášky jak bonbóny a věčně je narvaná jak vlak do Košic, jak se dokáže Claire poprat se svým těžkým životem? Lehce nadprůměrné drama o boji s životní tragédií nahlížející na smutek a smrt dost cynickým pohledem.

Film je vystavaný na tom, že divák bude zvedavý a dopozera ho, aby zistil prečo ma hlavná hrdinka bolesti a akú má motiváciu zblizovat sa s mužom ženy co spáchala samovraždu. Koniec som nepochopila, ani vlastne o com to bolo, len ze ma traumu zo straty. Je to veľmi smutné , ani význam torty som nepochopila.  Prečo Jennifer nehrava vážne úlohy, keď je výborná?

Ahoj, jmenuji se Jeniffer, blížím se k padesátce a nejsem jenom Rachel Green. Neatraktivní Aniston v atraktivní poloze. Deprese, emoce, bolest versus cyničnost, jízlivost, kousavost. Sice se nemohu úplně zbavit dojmu, že se to Daniel Barnz snaží hodně hrát na strunku Aniston umí i jinde, než v romantické komedii, ale já jim to nakonec i docela věřím.

Dnes jsem si po dlouhé době zreprízoval Dort, a hned potom jsem na něm zapálil pátou svíčku. Bez mučení se přiznávám, že jde z mé strany o hodnocení čistě subjektivní, protože kdyby tvůrci vybírali diváky do cílové skupiny, se mnou by udělali terno. Do emocí hlavní hrdinky jsem se dokázal vcítit dokonale, přestože máme každý jinou diagnózu, ale my mrzáci si holt rozumíme:-) Jennifer Aniston sehrála svou roli podle mého názoru parádně a já jsem se (na rozdíl od valné většiny diváků) po celou dobu bavil stejně dobře jako u akčního filmu. Tvůrci dokázali (pro mě překvapivě) potlačit patos a velmi správně vystihli, že se nám kriplům možná mnoha věcí nedostává, ale pořád nám zbývá náš sžíravý sarkasmus a těm šťastnějším z nás i cynismus. / Poučení: Nenacpávej se farmaky a dej si pokec s vačicí.

Deprese a sebevražda. Žádné laciné dějové triky či ponuré melodrama. Tohle je hodně skutečné. Jen spousta černého humoru a kapka romantického nadhledu přispívá pro odlehčení nad celým tím marasmem. Jennifer Aniston v roli Claire Bennet trpící po těžké nehodě chronickými bolestmi. Najde duševní pomoc v podpůrné skupině? Hned na začátku se nám ukazuje že ne. Jeden z členů spáchá sebevraždu, což u Claire zapříčiní ztrátu své jistoty, že zvládne další den. Ano, máme tu Jennifer Aniston u ní skutečně v neobvyklé roli, kterou však zvládla úžasně a naprosto uvěřitelně. Její vnitřní lítost i sebenenávist z ní doslova září. Z jejího výrazu by téměř dostal deprese i divák. Když je takový člověk pronásledován nejrůznějšími představami o zlých démonech ovlivňující život, není soužití s takovým jedincem žádnou procházkou růžovým sadem. Své o tom ví hospodyně Silvana snažící se s ohromnou vůlí sobě vlastní Claire pomoct v domácnosti. Snímek odpovědi na otázky kolem toho všeho sice nepřináší, ale plně poukazuje na stav věci takový, jaký je. Dalo by se říct, že na vážnosti daného stavu by ještě více přiblížilo přímo artové ztvárnění, ale takto to také stačí. Diváky snímek i v této podobě dokáže rozdělit. Někdo bude s Claire soucítit a snad i začne přemýšlet, jak by se takovému člověku dalo po psychické stránce pomoc a někdo ji bude právě kvůli chování k ostatním zarytě nenávidět. Paradoxně právě tímto by snímek splnil svůj účel. Dokázal by někdo překonat své frustrace ze snahy takovému člověku pomoc a zároveň být terčem ne zrovna adekvátního přístupu?  Tohle není jen film. Tohle je skutečný život v pohledu do nitra lidí trpících depresemi.