Don Gio (1992)

Naprosto miluju! Další esence devadesátek se vším, co si lze jen představit. Primárně jde o pokračování mozartovské vlny, která běžela už odAmadea, celé je to říznutné trochou těch filozofických úvah a rámované je to samozřejmě dobově přirozeně agresivní erotikou. Co věta, to perla, co střih, to dada nápad. Cabany v devadesátkové aktualizaci předběhla jen Chytilová vMí Pražané mi rozumějí. Nedostatečná distribuce filmu po roce 1992 je jen známkou malosti lidí, kteří dostali strach z přímočaré operní férie. Jinak je to požitek i z hlediska obsazení, kde mezi neznámými tvářemi svítí Roden, ještě neproslavený Dušek, Poullain a Chalupa se tu taky krásně vyzvracel.

Takřka nesehnatelný film, ke kterému jsem se dostal díky obrovské šťastné náhodě. Bohužel nemám povoleno ho kamkoli nahrát, jelikož sami autoři stále doufají, že Dona Gia někdy v budoucnu odvysílá ČT, která jim to slibuje už pár let, ale holt k tomu stále nedošlo. A přitom si myslím, že by se našel nemalý počet lidí, který by to chtěl vidět. Je to fakt škoda, že je to tak nedostupné, protože ten film rozhodně není špatný. Jestli jsem ho správně pochopil říct nemůžu, ale podle mě šlo o kritiku moderního umění. Zde se konkrétně Roden snaží předělat co nejinovativněji Dona Giovanniho, ale výsledek je jen neskutečným chaosem. Ten chaos vlastně odkazuje na současnou dobu, nejen na moderní verze klasických inscenací (ačkoli v tomhle směru je až děsivě nadčasový, pro příklad třeba ve filmech - dneska je fakt těžké najít umělecký film, který by nebyl bez (explicitního) násilí, perverznosti nebo erotiky... však si vemte, jak slavný je Trier či Haneke - a za co). V tomhle mi Don Gio přišel velmi chytrý, bohužel si nejsem na 100% jistý, že mi přesně tohle chtěl ten film říct a nebo jsem se chytl jen pár vyřčených náznaků a těch se po zbytek filmu držel. Ze začátku mi to přišlo dost podmanivé, ale v prostřední části se mi na to koukalo o něco hůř, protože ten chaos nevydrží "bavit" celou dobu. Některé části mi tam navíc přišli zbytečné, jelikož nic nesdělují, pouze exhibují a podle mě až přehnaně. Ano, s myšlenkou to souvisí, ale pochopit by se dala i kdyby toho bylo míň. Mít to 70 minut, asi bych byl radši, v tomhle podání je Don Gio experimentem tak nediváckým, jaký se v Česku skutečně nevidí. Vyplývá z toho ale i to, že je to "něco jiného" a přesně takové filmy v Česku chybí, obzvlášť dnes. Po filmařské stránce je to dobré, tedy kromě zvuku při dialozích postav, kdy jim někdy přes přeřvanou hudbu není rozumět (ale třeba to byl účel). Pak i herecké výkony některých herců jsou tak trochu amatérské. Celkově se mi ten film ale líbil a přijde mi nedoceněný - ale jak ho má taky kdo docenit, když se nedá sehnat a ČT ho neodvysílá? Zatím dávám silné 3*, až se mi to rozleží v hlavě, možná přihodím čtvrtou hvězdu - 32% si to fakt nezaslouží.

Dalo mi hodně práce celý rádoby umělecký počin vydýchat. Bratři Cabanové šlápli tentokráte hodně vedle.

Tak tímto to Cabani naprosto a totálně posrali. Hrůza!

Zběsilost. Těžko snesitelná... Tři hvězdičky z trucu a na truc (ne jenom). Protože tenhle film si (IMHO) černá čísla nezaslouží.