Dollina dobrodružství (1908)

prečo to dievča nekričalo? nejakú šatku jej na hlave uväzoval, ale tú mala myslím cez oči, nie cez ústa.. ale chválim, páčilo sa mi to, najmä v prvej polovici to vyžarovalo až takú znepokojujúcu atmosféru - takýchto čiernych kšeftárov tu totiž stále máme plné ulice a ja som z nich vždy mal (zvlášť) nepríjemný pocit a stále mám, takže keď to vidím ešte aj čiernobielo, "na nemo" a zrýchlene, o také zvláštne polo-zvieranie v žalúdku mám postarané.

Priekopník svetovej kinematografie a jeho režijný debut. Statika kamery je jasná, nikoho hneď nenapadne ( a ani takéhoto génia ), že sa vlastne všetko na tejto planéte pohybuje ( a dá sa tým pohybovať ). Dobrodružstvami by som to nenazval, skôr dobrodružstvom, ale na 110 ročný snímok skvelé.

Vtieravý, smradľavý Cigáň uvidí na brehu rieky mladú ženu s dcérkou a hneď im začne vnucovať svoje krámy na predaj. Keďže nejavia zaujem začne byť hrubý a arogantný. V pravý čas sa tam však zjaví aj otec a poriadne mu vypráši kožuch. Zhrdený cigoš sa rozhodne, že im dieťa unesie. To sa mu aj podarí. Lenže vďaka svojej primitivite na úteku stratí sud, do ktorého malé dievčatko uväznil. Vypadne mu z voza rovno do rieky. Našťastie sud vyloví mladý rybár a prestrašenú malú Dolly odovzdá jej rodičom. Zhruba o tom je tento starý, dvanásť minútový, čiernobielý film režiséra D.W.Griffitha. **(12.10.2009)

Jeden z prvních dá-li se říct tak prehistorických krátkých snímků nebo také tzv. jednoaktovek, kterých Griffith stačil během roku natočit klidně i několik desítek. Jedná se vlastně víceméně o takový melodramatický příběh o dívce která je unesena potulnými tuláky. Režisér zde využil do té doby několik neznámých a nových technických věcí, svými výraznými podněty obohatil také filmovou techniku. Nevím jestli poprvé ale využil zde v jedné scéně změnu perspektivy, tak že pohyb kamery se stal základním prvkem nového média. Vystupňování napětí, využívání detailů jako dramatický záběrů, různých světelných efektů a montáží to všechno zde použil. Také jsem si všiml, že snad v roli té malé holčičky se nám představila pozdější dětská hvězda Mary Pickfordová, která musela dokonce vydržet být zavřená v sudu, kdy byla jen tak lehce unášená proudem vody a pak i dokonce smetená samotným vodopádem, aby si nakonec po všech těch nepříjemných peripatiiích vychutnala maminčino a tatínkovo šťastné znovu shledání . Za pokus to stojí, a za příjemný provázející klavírní doprovod dávám za 3*.(02.03.2007)

Debut D.W. Griffitha jako režiséra měl dobrý nápad, i když samozřejmě dítě v sudu nebylo, tak to muselo mít tehdy na publikum naprosto děsivý efekt. Exteriéry krásné, herecké výkony slušné.(28.09.2022)