Dokument pro lidi (2012)

Čeští filosofové a sociologové, které mám rád a kteří nám mají co říct. Spojitost s motivem tetování je nadbytečná.

Dvě lesbičky se tážou učenců po smyslu života. Ti intelegentnější se poslouchají dobře, někteří hloupější méně (Keller). Témat je tolik, že by si každé zasloužilo několik hodin. Takle je to pouze nesmyslný guláš.

Postmoderní doba, formovaná hlavně intelektuály, finančníky, manažery, (proradnými) politiky, lobbisty, bulvárem a reklamami oslavujícími individualitu spotřebitele, je dobou relativizace, absence ušlechtilých snů, ideologie neomezené spotřeby a zastřených forem otroctví. Jedno z nich – finanční – je nejen legální, ale dokonce podporované vládami napříč planetou. Je to takový druh celospolečenské mystifikace, kdy lidé hromadně a dobrovolně odevzdávají vše, co vydělali, těm, kdo ty prostředky spravuje, reguluje a využívá. Ale jinak je to doba největšího blahobytu, jakou kdy lidstvo zažilo. Dnes tedy existují pouze dvě skutečně podstatné životní otázky: 1. Jak tuto blahobytnou spokojenost udržet a ještě navýšit, aniž by se zničilo samotné prostředí, odkud se vše bere, čili příroda? 2. Jak ten blahobytný klid bezpečně zdramatizovat, čili kudy a jak z nudy? To, že odpovědi na tyto dvě otázky si protiřečí, nikoho netrápí. ___ Dokument, koncipovaný jako hledání námětu pro symbol moderní doby, přináší myšlenky lidí, kteří jsou schopní pojmenovat současnost a její problémy, ale bohužel nejsou schopní vymyslet skutečně nové východisko, a proto všechna jejich řešení jsou jen důkazem toho, že se historie lidstva stále opakuje, i když v pozměněné podobě. To však ty myšlenky a řešení nesnižuje, protože konečné východisko zatím nedokázal nabídnout nikdo kromě Buddhy a Krista, přitom obě jejich východiska jsou útěkem z tohoto světa. Tento svět totiž vždy byl a je světem absurdity neboli současně se projevujících protikladů. Svědčí o tom i mimoděčná odpověď jedné z dívek: "Vyhovuje ti byt sama? – Ano, určitě. ... A co tě nejvíc trápí? – Asi samota." ___ Autorky pojaly film velmi komiksově, což dosvědčuje jejich zvizualizování toho, co říkají dotazovaní, ale i přes tuto primitivitu je dobré, že ta slova vůbec zazněla a dostávají se k lidem, protože i mohutné řeky se vytvářejí postupně a z kapek a když již naberou silu, odnášejí skály, a stejně tak jednou spláchne tuto civilizaci záplava slov, která sama produkuje. ___ Dokument na YouTube:http://www.youtube.com/watch?v=gLSMTwIMzHo+ scény s podtitulem "Co v dokumentu nezaznělo..." (viz na YouTube).(27.06.2013)

Nenásilný dokument fungující jako sonda naražená na hlavu mladé společnosti. Protože snímek zcela neodpovídá na svou podstatu je možná vnímán poněkud chaoticky. Právě onen chaos ale způsobuje odraz naší společnosti - tedy alespoň nás mladé generace. Zatímco tápeme ve smyslu co si vytetovat na zadnici, se zde rojí několik zásadních otázek ze kterých se nedá vybruslit. Dokument mě bavil zejména ve smyslu pokládaných témat na která mi není striktně odpovídáno - abych se poučil ale na které je mi položena otázka: " Chci aby mi bylo odpovězeno nebo si odpovím sám?" Navíc přijatelně natočeno s poklidnou atmosférou. Plyne to. Za mě spokojenost - dlouho jsem neviděl podobný dokument, který by mě desetkrát nenaštval svou vynucenou osvětou.(15.05.2013)

Trochu rozplizlý dokument, se zbytečnou autostylizací autorek, kde ovšem padne několik zajímavých postřehů a inspirativních poznámek... (předvším Bělohradský a Kohák) Jako například - tyranie sebeoptimalizace / konec velkých příběhů / někdy je zpráva i informace / jaký je rozdíl mezi hodnotou a smyslem?(28.04.2013)