Dobrodružství Malého Indiána (1997)

Po delší době snímek, kterému se podařilo mě malinko emočně rozněžnit. Překrásný příběh o lidskosti, harmonii člověka s přírodou, duševní svobodě a hledání skutečného štěstí, který jemně kritizuje všechny civilizační nešvary, které přišly ruku v ruce s pokrokem a o domov a štěstí značnou část lidstva připravily. Opravdu bych se rád někdy dožil doby, kdy se lidi konečně naučí používat a rozvíjet obě své poloviny mozku a najít si mezi nimi tu správnou rovnováhu. Pokud se bude technologický pokrok rozpínat stále rychleji a rychleji, zatímco duchovní život člověka zůstane stále v útlumu, tak dojde ke katastrofě mnohem rychleji, než si troufáme představit. Krásné, moudré a inspirativní.

do tohto filmu, ako aj do knihy som sa zamilovala pred mnohými rokmi. to platí a bude platiť navždy. od kamery, cez skvelé prepracovanie knihy a neuveriteľné herecké výkony .. vždy ďalším zhliadnutím je to lepšie a lepšie, podľa známeho pozdravu indiánov..naše stretnutie bolo skvelé, nabudúce bude ešte lepšie.

Dnes jsem docetl knizku a tak jsem zkusil si dat i film, abych porovnal. Dal jsem 40 minut filmu. Bohuzel jsem zkusil porovnat neporovnatelne. Knizka plyne jako chladna voda v potoce pod srubem, film bohuzel drnca, narazi, skripe, taha za vlasy. Ja netvrdim, ze dospeli herci hraji zle, ale proste jsem si ty postavy tak nepredstavoval - snad s vyjimkou Tantoo Cardinal. Joseph Ashton, proste neni Maly strom. No a ten cesky preklad nazvu filmu, to je blbina. No co vic dodat, treba to v budoucnu dokoukam.

Knížka - jak už to bejvá - byla lepší, a film - jak už to bejvá - je trochu jinej a něco si upravil podle svýho. Nicméně nemůžu dát míň, protože ke knížce mám blízkej vztah a přijde mi, že její filmová podoba nedopadla vůbec špatně, ba co víc, dopadla víc než dobře. Pro role babičky a Wilow Johna nemohli sehnat lepší herce, než je Tantoo Cardinal a Graham Green. James Cromwell mi sice míšence nepřipomínal ani trochu, ale uhrál to na jedničku. Prkenej kluk "jak se jmenuje" nerušil a vlastně tam celkem zapadnul. Knížka má pro mě neopakovatelný kouzlo a to se objevuje i při sledování filmu, což u mě mluví jasně... Ale jestli budete mít možnost, přečtěte si tu knížku!

Nerada srovnávám filmové adaptace s literárním originálem, ale tentokrát jsem se tomu nemohla ubránit. Mám pocit, že ze spousty scén mohl Friedenberg vytěžit podstatně víc. Většina původně nesouvislých událostí je slita dohromady ve snaze natěsnat do stopáže co nejvíc původního materiálu, místo toho se ale tvůrci mohli pokusit lépe prokreslit hloubku porozumění mezi Stromem a jeho prarodiči. Výsledný emocionální dopad by pak mohl nabýt stejné intenzity jako po přečtení Carterovy knížky. V režii třeba takového Lasse Hallströma by to určitě bylo jiné kafe!