Dlouhá cesta dolů (2014)

Horby bol môj obľúbený autor niekedy koncom základky a toto je prvá jeho kniha, čo som čítal snaď po dvoch dekádach. Takže asi nedokážem porovnať, jak kvalitná je proti jemu ostatnému dielu. Ale bavila ma. Film je o dosť slabší. Taký strašne strojený, hlavne v úvode. A vlastne aj celý. Kniha bola od začiatku do konca predovšetkým komédiou. Adaptovaná bola, miesto toho, do klasického sladkobolného fňukania. Presne to, čo nemám rád. A nepáčilo sa mi, čo urobili s postavami. Všetky sú zo svojich extrémov okresané na jemný priemer, možno s pár výkyvmi. Martin bol prvotriedny hajzel. JJ dospelé decko a sebec. Maureen náboženská stará panna. A Jess, Jess bola šialená blbka. Vo filme sú všetci rovnako nudní. Ešte sa aj obíjmajú. A väčšina najlepších scén chýba.  Potešil aspoň casting epizódnych rolí.

Celou dobu jsem si v duchu říkal, co to má všechno znamenat? Nic jsem nepochopil! A nějak mi to nedává žádný smysl. Takže všichni čtyři kvůli svému tragickému osudu jsou pronásledováni i novináři , ale přitom nikoho z těch novinářů nenapadne zjistit si jakékoliv informace o té hlavní čtyřce. Jakmile by si to zjístili, možná by to trochu začalo dávat smysl. Nicméně pak by se tento film nemusel točit, protože například chlápek JJ (SPOILER )nemá rakovinu, jen chce umřít. Jako třeba sto tisíc lidí, kteří v tom roce opravdu zemřeli, protože ....ehm chtěli umřít. Navíc celá čtyřka je mi docela nesympatická. Snad jen Pierce Brosnan hraje dobře, ale hraje idiota a máte mu fandit? Ve filmech mě nevadí pošahaní lidi, jen to musí mít alespoň trochu smysl, pak budu klidně fandit vyšinutým lidem. Tady jsem ten vyšší smysl potrádal celý film, proč to vůbec vzniklo?

Na film jsem se příliš netěšil, o to víc jsem byl překvapen tím, jak mě bavil a velmi dlouho měl našlápnuto ke čtyřem hvězdičkám, ale v závěru přišly nezbytné monology a dialogy, které se mi snažily odporně hrát na city, takže jsem uzavřel hodnocení na třech kouscích. Téma filmu si pohrávalo s podobným nápadem jako španělský "Klub sebevrahů", obsazení Imogen Poots a Toni Collette byla výhra, tím víc mě štve nešťastně zpracovaný závěr. "Houknu na vás cestou dolů."

Slibný nápad o setkání čtveřice sebevrahů na jedné střeše se zoufale rozplizne. Výbušnost úvodu vyšumí a nemá už žádnou roli, je pak vcelku jedno, kde a za jakých okolností se potkali, klidně by to mohlo být při zavíračce v baru a nikoliv při osudovém rozhodnutí. Není už vlastně co hrát, protože scénář nic nenabízí. Konec je průhledně očekávatelný.

Nepříliš přesvědčivé adaptaci Nicka Hornbyho (nebo za to může už předloha?) se nedaří prodat ten černě absurdní námět čtyř potenciálních sebevrahů, kteří díky nepravděpodobným společníkům znovu naleznou chuť do života. Příběh chromě skáče a většina komických i radostných okamžiků působí nuceně, upřímných je jen pár smutnějších, osobnějších (ale ne všechny). Nejvíce hranu překračují "dramatický" rozkol a kýčovitý závěr, které nezachrání ani kvalitní obsazení, kdy zejména roztomile střelená Imogen Poots po té 3. hvězdičce sahala.