Die My Love (2025)

Vydal se tak daleko po proudu svého života / Že zabloudil až do té země na ruby / V níž bloumáme ještě před narozením / Snil a snil / Střídal planety / Bez ustání se probouzeje a usínaje stále dokola / Za tikotu svého mozku orloje krve / A pokaždé se nořil do ještě dutějšího spánku / A pokaždé se budil dál ve světle / Blíž ohni / Hlouběji v hlubinách smrtící vody temnoty (Roger Gilbert-Lecomte,Křídlo usínání) // Napadá mě jediné slovní spojení, i když nejsem tak úplně přesvědčená, že lze tuto paralelu použít ve spojitosti s vnitřním prostorem ženského světa. Je jímjistota vzlínavosti.

Na komentároch k tomuto filmu ma asi najviac prekvapuje, ako málo priestoru sa v nich venuje postave "čierneho žrebca". Skutočne by ma zaujímali pokusy o interpretáciu jej funkcie v tomto príbehu. Okrem Jennifer Lawrence vynikajúco zahral aj pes. Svojim neustálym štekaním a kňučaním sa mu podarilo dostať do stavu blížiaceho sa nepríčetnosti aj mňa, o to viac som dokázal sympatizovať s hlavnou postavou. Vynikajúci ťah Lynne Ramsay. Pozrel som sa aj na knižnú predlohu, ktorou bol román Ariany Harwicz Matate, amor, a z komentárov k nemu, som nadobudol pocit, že film mohol byť ešte o dva či tri stupne radikálnejší; tu by som teda Lynne ubral zopár bodov za nedostatok odvahy ísť až za hranu.

Noční projekce v Pilotů. A stejně silné a dobré to bylo i napodruhé. Spolu s filmemSiratpro mě dva nejsilnější filmové prožitky roku, přinejmenším. Oba snímky jsou přitom každý po svém o hraničních zkušenostech svobodymilovných lidí, kteří nemohou spokojeně žít v konvenčním systému, ani mimo něj, vedeni láskou a důvěrou, ale dohnáni až na hranu zešílení z té nekompatibility. A ano, je to i moje osobní téma. *** Mimochodem, není náhoda, že právě Jeniffer Lawrence hrála deset let před tímhle snímkem podobně zásadní roli i v Aronofskéhomatce!*** (17. 11. 2025 s R., v Pilotů, podruhé v dubnu 2026 tamtéž sama.)

Ty vole mňa to fakt, ale že fakt strašne nebavilo a dlho si nepamätám film kde by som mal väčšie nutkanie ho vypnúť a vysrať sa na to. Jennifer Lawrence hrá vyšinutú postavu dobre, pár konfliktov je intenzívnych, ale je to zas a raz klasická festivalová dráma, kde dej neexistuje, o postavách a ich vzťahu sa takmer nič nedozvedáme a proste sa len musíme zmieriť s tým, že Jennifer Lawrence je šibnutá a má stavy, Pattinson ako jej partner viaceré veľmi intenzívne meltdowny a výlevy nepochopiteľne nerieši, a tak je film len sled scén: výlev emócií a nejaká verejná "scéna" alebo hádka, chvíľu kľud, ptm depresie a odznova. Celý čas je jasné kam to smeruje a aj keď je to objektívne natočené kvalitne, mňa nudilo nato pozerať a len som čakal na koniec tohto prázdneho filmu, ktorý sa tvári ako niečo viac a veľmi hodnotné umelecké dielo. Ďakujem, neprosím. 10%

Scény z manželského života v štýle amerického nezávislého filmu (i keď v réžii Britky). A k tomu v závere aj toho surreálnejšieho, striedajúceho dovtedajší realizmus. On je tak trochu k ničomu, ona je tak trochu časovaná bomba. Vo svojich životoch by ste sa s nimi asi nekamarátili a pre istotu by ste s nimi nechceli byť v partnerskom vzťahu. Avšak ako filmové postavy sú nesmierne zaujímavé a radi s nimi, pekne v bezpečí, ten čas strávite. Ona je zaujímavejšia, pretože je hlavná postava a scenár ju viac prehlbuje, ale paradoxne, alebo práve preto, je do určitej miery nepreniknuteľná. Len sa divím, že za podobné úlohy sa nedávajú nominácie. Asi ten zdanlivý rozpad filmu v záverečnej štvrtine bol na akademikov príliš.