David Bowie - Glass Spider '88 (2007)

Tenhle koncert, to jsou osmdesátá léta v celé jejich neodolatelné zrůdnosti. David Bowie na pódiu pod obrovským rozkročeným pavoukem zpívá, tančí a metá elektrické pohledy a úsměvy na všechny strany a nelze ho neobdivovat. Jen mě mrzí, že nedošlo na Space Oddity nebo Sorrow. A na Starmana, to obzvlášť.(26.01.2016)

Tohle byla 80. léta... Ajajaj. U Davida Bowieho nějakým záhadným způsobem platí: "When it's good, it's really good and when it's bad, it's really bad." Tenkrát tedy povětšinou "bad". Jenže na pódiu byl i Peter Frampton, jenž se mezi pouťovými atrakcemi, baletkami a všemožným balastem věnuje nenápadné práci kytarového mága. Texty z Never Let Me Down jsou pěkné a celá deska vstřebatelnější než Tonight [i když Milování s vetřelcem (o střetu různých kultur a jejich hodnot) je dodnes aktuální]. Zaznělo zde mnoho starších, zásadních písní. A toto bylo moje první setkání s Bowiem; přivřu oči a uvědomím si, že už za rok se vytasil s poctivým rachotem Tin Machine, jel elegantní sólo turné Sound&Vision (po boku mu stál excelentní Adrian Belew), pak přišel Buddha z předměstí a díky eklektickému BTWN se schylovalo k (IMHO) úžasnému a skvělému 1. Outside. 2,4*(30.07.2010)

Osmdesátková show se vším všudy: barevná světýlka, hopsavé tanečnice a tanečníci v pestrých oblečcích, zmalované ženské s natupírovanými vlasy, třpytivé oblečky a vestičky, androgyn Viktor Manoei, Peter Frampton se svou příšernou blonďatou kšticí, Bowie na vrcholu pódiové konstrukce s křídly anděla, jeho božské "I'd like to introduce..", parádně sehraná scénka s milující fanynkou na pódiu a Bowie zpívající Iggyho Popa... Jestli já letos nedostanu na Vánoce to růžové tričko s jeho podobiznou, tak nevím!(15.09.2009)

Bohužel nebudu objektivní , ale přesto - David Bowie je moje hudební ikona odjakživa. Nebudu nudit popisem toho, co tenhle chlápek s každým okem jiným v hudbě dokázal, jen pár slov k tomuhle koncertu. Koncert je nasnímán v Japonsku, takže publikum je během koncertu jaksepatří v extázi. Tracklist se opírá nejen o tehdy aktuální placku Never Let Me Down ( spoluautorem posledního kousku Bang Bang je Ivan Král ), ale samozřejmě i o Bowieho klasická čísla tehdejší dekády : Young Americans, Time, Heroes, Letś Dance, China Girl ...... Málokdo si může dovolit vypustit na turné největší hity kariéry - Bowie ano. Nezazní tu ani Space Oddity, ani Starman. Přesto je koncert prvotřídní a ani na chvíli neztrácí tempo. Někomu může taneční company připadat poněkud extravagantní ( nakonec i mistr vystřídá nekolik zajímavých oblečků :-) ) , ale to je prostě ON. V každé dekádě jiný, ale vždycky svůj a na špičce - s perfektní kapelou a v dokonalé hlasové formě.. Vrcholy koncertujsou Heroes, Time a závěrečná Modern Love. Paráda.(19.06.2009)

Bowie - plochá figurka, nebo barová děvka??? Každopádně nemít manželčin šatník, asi by tolik lidí ani nezaujal.(14.02.2010)