David Bowie (2002)

Nejčastěji používaným klišé o Davidu Bowiem je tvrzení, že jde o hudebního chameleona, který se rychle a podbízivě přizpůsobuje momentálně oblíbeným trendům. Skutečnost je však taková, že Bowie svou dobu téměř vždy předběhne a jeho tvorba stojí právě u zrodu nových módních vln. Bowieho je možné považovat za "otce" moderní hudby od šedesátých let do současnosti. Na konci šesté dekády začínal jako "hipík" a zpíval písně o lásce, počátkem sedmdesátých let byl průkopníkem glam rocku a nahrál několik písní s jasnými znaky metalu, jemuž bylo souzeno se rozvinout až o několik let později. Bowieho alba ze 70. a 80. let předznamenala vznik divokého punku, ponurého gotického rocku i syntezátorové taneční hudby. Tyto styly by se jistě vyvinuly i bez Bowieho, ten však velkou měrou přispěl k jejich konečné podobě. Jeho fenomén neslábne ani před jeho šedesátkou. V roce 1966 devatenáctiletý David Jones zjistil, že v tehdy mimořádně populární americké skupině Monkees působí jeho jmenovec. Usoudil, že pokud se chce sám proslavit, nemůže se jmenovat stejně jako jiná hvězda a zvolil si pseudonym David Bowie. Jeho přízvisko rock´n´rollový chameleón není 100 % spravedlivé. Učil se hrát na saxofon ve třinácti. Během dospívání vystřídal několik bezvýznamných skupin, v šestnácti utrpěl při školní rvačce zranění oka a v roce 1965 si zvolil umělecké jméno David Bowie. V roce 1970 Bowie zkombinoval své zkušenosti s hudbou, pantomimou, buddhismem a natočil tématický epos "The Man Who Sold the Word", jenž zvrácenými texty popisoval mrazivou orwellovskou vizi budoucnosti - vládu strojů, sexuální perverze, pomatenost, bídu a osamělost. Bowieho vizuálním poznávacím znamením se od jeho ranných počátků staly jeho oči, které měly následkem okolnostmi vynucené operace nestejnou barvu. Na koncertech David Bowie udivoval neobvyklými kostýmy, líčidly, častým vystupováním v ženských šatech (čímž podtrhoval svoji předstíranou bisexualitu) a celou řadou postav a témat. Přelomovým albem v Bowieho tvorbě se roku 1972 stala LP deska "The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars", založená na sci-fi příběhu kapely, která přiletěla z vesmíru. Bowie se s páskou přes oko a červenými vlasy převtělil do glam-rockové hvězdy Ziggiho Stardusta bez sexuálních i morálních zábran a vydal se na exoticky výpravné turné společně s pavouky z Marsu, kytaristou Mickem Ronsonem, baskytaristou Trevorem Bolderem a bubeníkem Woody Woodmanseyem. Album "... Ziggy Stardust ..." se výborně prodávalo, sklidilo kladné ohlasy u kritiky a na dlouhá léta ovlivnilo další vývoj rockové hudby. Mnohostranný David Bowie produkoval v roce 1972 Lou Reedovo elpíčko "Transformer" a pomohl k návratu téměř zaniklé formaci Mott The Hoople, které napsal titulní skladbu "All the Young Dudes". Po dalších dvou albech se Bowie opět vrátil ke svým chmurným vizím. Kontroverzní album "Diamond Dogs" s Davidovou vizáží polo člověka / psa bylo volně inspirováno Orwellovým románem 1984 a zasáhlo nepřipravené posluchače sexem, dystopií nebo tragickou láskou. Následné turné bylo opět velice výpravné a jeho atmosféra byla zaznamenána během vystoupení v Philadelphii na dvojalbu "David Live". První Bowieho americkou singlovou jedničkou se stala skladba "Fame" (# 1 USA; # 17 GB; 1975) z alba "Young Americans", kterou Bowie napsal společně s Johnem Lennonem. Roku 1976 se Bowie na rok přestěhoval do Západního Berlína, kde pod dohledem začínajícího producenta, mága na abstraktní hudbu Briana Ena začlenil do své tvorby rozličné elektronické prvky, které postupně vydal na albech "Low", "Heroes" (s kytaristou Robertem Frippem) a v New Yorku či Švýcarsku dokončovaném "Lodger". Komerční efekt však přineslo až méně experimentální album "Scary Monsters (And Super Creeps)" se skladbami "Ashes to Ashes" (# 1 GB; 1980) a "Fashion" (# 5 GB; 1980), které se jako videoklipy prosadili i v MTV. Pak Bowie spolupracoval s kapelou Queen v písni "Under Pressure" (# 29 USA; # 1 GB; 1981).