Dar od zlého kouzelníka (1978)

Rusové rozhodně neměli na temné pohádky monopol - vždyť i my máme Pannu a netvora, Třetího prince, nebo pozapomenutý dětský horor Jamamba. Těžko si ale vzpomenu na nějakou naši pohádku, která by byla k postavám tak krutá. Vrcholem je scéna u studny, ze které bych jako dítě měl asi noční můry. Námět je tedy vynikající, ale scénář zase tak dobrý není, protože pohádkový motiv živé vody vystačil jen na hodinu děje, a to k němu museli dopsat dvě důležité postavy, jejichž využití pro příběh bylo ale téměř nulové.

Rok potom, čo som sa narodil, natočil režisér Boris Rycarev v Sovietskom Zväze rozprávku "Dar od zlého kúzelníka" (Подарок черного колдуна). Ja som tento snímok prvý krát zhliadol až o štyridsať päť rokov neskôr. V čase, keď mi je šialenou, fanatickou, mainsteamovou propagandou vtĺkané do hlavy, že všetko ruské je zlé. Ja som však voči tomuto štekotu besných antiruských psov ľahostajný, a preto som si s chuťou a radosťou pozrel túto slovansko mytologickú, pochmúrne poetickú, fantasy rozprávku. Bolo to dobre natočené, atmosferické a chvíľami aj strašidelné. Bol to pre mňa veľmi príjemný divácky zážitok. Príbeh o čistej láske údatného Ivana a krásnej Vasilisi, ktorú im chcel skaziť podlý kúzelník, ma zaujal, postrašil a i emocionálne obohatil. Preto vám ho vrele odporúčam, a oceňujem ho plným počtom hviezdičiek. *****

Konečne sovietska rozprávka, v ktorej nedominuje humor a vychádza z pôvodnych ruských bájí. Síce sú tam dve kvázivtipné postavy strašiakov, ale tie sú našťastie iba do počtu. Kúzelník, či skôr ježibábel je typická postava starých ruských rozprávok, v našich končinách už menej častý. Rozprávka je pekne dobrodružná, miestami má dobrú, takú mytologickú atmosféru a aj kvôli menšej stopáži nestíha nudiť. Menšie chyby a zjednodušenia tu síce sú, podobne ako v iných sovietskych rozprávkach, ale vadia menej, pretože vždy sa niečo deje a dej pekne postupuje dopredu. Rozprávka je preto pre deti ako stvorená - zaujme, poučí a na konci (ako vždy) víťazí dobro.

Zatímco my máme Herzovu Pannu a netvora, Rusové mohou strašit své děti Darem od zlého kouzelníka. Pohádka, kterou bych svým dětem nepustil, ledabych jim chtěl způsobit slušnou depku, která je ale pro odrostlejšího a psychicky odolného kinofila zajímavá svou atmosférou, typicky východoslovanskými kulisami i režií. Celkový dojem: 70 %. Značně originální záležitost, která bohužel není běžně vysílaná v televizi. Motiv studny s živou vodou, kde se pokus o její získání mění ve ztrátu mládí a života, může ovšem pro malé děti být opravdovou noční můrou...

Příběh o lásce dvou mladých lidí - Ivana a Vasilisy, kterou chce zničit zlý kouzelník. Sovětské ateistické pojetí se, bohužel, muselo projevit v tom, že je příběh uzavřen sám do sebe, takže se zdá, že zde nejsou žádné síly dobra, ale jen síly zla, které si s člověkem a se světem dělají, co chtějí. Až nakonec se matrjona, matka Vasilisy, obrací ("modlí") místo k Bohu k "Matce zemi" a vše se v dobro obrací...Jinak je to však tradičně výtvarně i poeticky dobře zfilmovaná ruská pohádka. Světlana Orlovová jako Děvice Krasavice je opravdu mimořádně hezká.