Zloději času (1981)

Buď máte stylizaci Terryho Gilliama rádi - a pak můžete být vrcholně spokojeni, nebo ji rádi nemáte, a pak budete pravděpodobně trpět. Ve Zlodějích času je totiž asi nejvýraznější - možná spolu s Brazil, kde je ovšem ředěná civilními pasážemi, a pak ve 12 opicích, kde se objevuje jen ve scénách z budoucnosti. Já ji spíš rád nemám, takže jsem nadšený nebyl, jenže musím uznat, že jestli někam pasuje, tak do tohohle filmu. Atmosférou působí jako kříženec mysteriózního dětského seriálu Odyssea a kresleného filmu Wizards od Bakshiho, a příběh je něco jako Temná věž od Kinga okořeněná humorem Monty Pythonů. Na první pohled to působí nesourodě a místy to opravdu drhne, takže na mě udělaly větší dojem jednotlivé scény, než film jako celek. Finální písnička je super.

Zloděje času jsem viděl kdysi dávno a připadali mě takoví divní, což platí i po dnešním shlédnutí. Já mám Gilliamovu fantazii rád a humor Monty Python zbožňuju, ale problém je, že ten humor tady není, jen takové to pohádkové pitvoření a té fantazie je tu přespříliš. Takže šestice trpaslíků bere nedobrovolně malého kluka na cestu časem aby potkávali historické i mytologické postavy a.... kradli. A o tom je půlka filmu. Napoleon, Robin Hood, Agamemmon, obr, Titanic... v druhé půlce se přidá, Zloba, Všemohoucí. Laciné scény se střídají s super (pevnost záporáka), historie s mýty, povedené postavami s pitvořícími se dementy, režisér patlá historický film, fantasy, komedii, ale nechybí tu ani prvky ze sci-fi, westernu, válečného či katastrofického filmu. Asi nejblíž to má opravdu k fantasy, či spíše pohádce, ale takové té lehce dementní a příšerně přeplácané pohádce. Baron Prášil se Gilliamovi povedl určitě líp.

Zase ta britská skříň. Je to jak v televizní sérii „Letopisy Narnie“ (1990), jen obráceně. Tady ze skříně vyskočí trpaslíci a překvapeného Kevina vezmou na dobrodružství, o jakém se mu ani nesnilo. Typický britský humor, který hlavně osloví fanoušky Monty Pythonů, kteří za tím vším stojí. Pro zbytek to zase až tak ohromná pecka nebude. Spousta mihotajících se postav spíše ze všeho dělá nepřehledný mumraj všeličeho, jen ne jednoduché zábavy. Kdo neholduje britskému humoru, bude se nudit. Směs dětské sentimentality, neuctivé ztřeštěnosti, fantaskního prostředí a realistických postav obsahuje významné vrstvy, které je třeba odkrýt při několikátém zhlédnutí. Sice se jedná o dětský film, ale atmosféra se spíše drží temnější atmosféry. Není od věci poznamenat, že se jistojistě jedná o inspiraci kultovním komiksem Winsora McCaye „Little Nemo is Slumberland“ pojednávající o surrealistických snových dobrodružství malého chlapce. Námět je hodně podobný části pod názvem „Little Nemoʼs History of the World Part I“. Snímek působí jako nesouvisející série nejrůznějších scének se známými postavami podivně propletené dohromady, které jsou plné nejrůznějších vtípků a satiry, které se však v té záplavě mihotajících se postav poněkud ztrácí. Jako celek je to prostě nevyrovnané a tím značně zmatečné. No, není to film pro každého.

Příběhy o dětech cestujících napříč historií a potkávajících různé historické osobnosti myslím nejsou zase až tak neobvyklým úkazem, a rozhodně nejde o subžánr, jehož zástupce bych nějak vyhledával, v podání Teryho Gilliama jde však samozřejmě o dost unikátní podívanou. Taky ale dost nesourodou - Jako malému by se mi to asi nelíbilo, protože je to tak divné a dneska je to zas už na můj vkus místy trochu moc dětinské a uřvané. Giliamova fantazie nade mnou ale nakonec přece jen zvítězila a rozhodl jsem se naplno si ji užít, místo přemýšlení nad tím, pro koho byly vlastně Time Bandits natočeni. Jon Cleese je skvělý Robin Hood (have you met the poor?) a Pink Bunkadoo by byl cool název pro kapelu. 7/10

"Hrdina? Tfuj... Co ten ví o pořádné práci..." Fantasy parodická cesta napříč prostorem a časem mytologickými a fantastickými příběhy. Občas zábavné, místy bizarní tu a tam nudné, trikově a výbavou povedené. Celkově takové uondané. Ke konci už je to docela patlanina. Z dnešního pohledu až trapně pojatá kritika konzumu. Skvělý a zábavný Palin. Až mě překvapilo, kolik se mi teď sešlo filmů s Davidem Warnerem.