Cujo, vzteklý pes (1983)

Zabudol som, aký je Cujo dobrý. Knihu som čítal 2x a aj keby sa našli podstatné rozdiely, aj toto je adrenalínová, živočíšna jazda s neuveriteľným Cujom. Hral ho aj herec v kostýme, ale vôbec nespoznáte kde a kedy. Dee Wallace a malý Ted sa svojich úloh zhostili na Oscara. Čerešnickou na torte je geniálna hudba. Nekompromisná klasika.

Vynikající horor o bernardýnovi, který se po kousnutí netopýrem nakazí vzteklinou a začne brutálně vraždit každého, kdo mu zkříží cestu. Cujo je bezpochyby jednou z nejlepších hororových klasik 80. let s opravdu šokujícími scénami. Dusivá atmosféra filmu je jeho nejsilnější stránkou, nemluvě o násilných scénách Cujovy smrti. Herecký výkon Dee Wallace v roli Donny je vynikající, stejně jako výkon mladého Tada. Této skvělé klasice dávám 5 bodů. Fantastické.

Bývaly časy, kdy jsem četl všechno, co Stephen King napsal a jeho příběhy jsem mu tak říkajíc "žral". Pak jsem nějak dospěl či co (u nás chlapů je to těžké poznat; příběhy už chceme lepší, ale kvalitní hračky dokážeme pořád ocenit), začala mě zajímat literatura, která mi má víc co říct, a ty vzájemně podobné kingoviny spolu s autorovými bizarními úlety (Tommyknockeři) už šly mimo mě. Navíc jsem stejně vždycky šlapal proti proudu, pokud jde o Svědectví, protože jsem vždycky fandil Flaggovi a ne té pobožné babičce z Nebrasky (či odkud to byla). Cuja ovšem považuji za jeden z několika autorových titulů, které by mě dokázaly bavit i dnes, ale i tady se mi potvrdilo, že se Kingovy texty špatně potkávají s pokusy převést je do formy pohyblivých obrázků. Což o to, bernardýn se povedl, ale ta omáčka, která v knize vysvětlovala, čím si prochází, tady citelně chyběla. Vůbec jsem navíc nepochopil tu snahu o šťastné finále; celé to tak pro mě trochu zachraňovala myšlenka na to, že to mamka ve výsledku nedala. / Poučení: Vzteklého psa nehlaď ani baseballovou pálkou.

Dost podceňovaný film na ČSFD. Myslím, že je na tu dobu pěkně syrový a atmosférický. Neřeším, že oproti knize je dost zkratkovitý, tak to prostě bývá, ale hereckým výkonům nemám co vytknout, Cujo byl s postupující nemocí stále děsivější a děsivější... a nejvíc mě dostala ta osudová bezmoc tak typická pro osmdesátkové snímky. Že na to, abys z první ruky zistil, že ti osud naplival do ksichtu, nepotřebuješ Vetřelce ani Predátory. Stačí zkejsnout v káře, kolem které krouží bernardýn se vzteklinou. Prostě pech, který se holt někdy stane. Dee mám docela rád a druhou půlku filmu hravě utáhla sama.

Má to podobný problémy, jako většina Kingových adaptací, obzvlášť těch z osmdesátek. Spousta Kingových námětů je ve své podstatě hrozně béčkových a jejich genialita tkví v tom, že tahle béčkovitost je pozvednuta na úroveň opravdového umění Kingovou schopností prohlubovat původní náměty spoustou dalších motivů, propojovat je pro dosažení emoční hloubky a do detailu vykreslovat vnitřní svět postav. Většina těchhle věcí se při snaze přenést je na plátno vytratí. A zůstane jen to béčko plné křiku a násilí. Ale bez schopnosti vytvořit v divákovi sounáležitost s postavami a bez toho Kingova specifického nostalgicko-melancholického vibu, který dělá jeho dílo tak lákavé. Ten se povedlo zpracovat snad jenStůj při mně. Filmu nepomáhá ani úporná snaha držet se předlohy zuby nehty. Protože v klíčových momentech se na to vykašle a vydá se cestou větší přístupnosti (hlavně v závěru, kdy naprosto postrádá Kingovy koule a prohlubuje tak onen béčkový feel). Když si to ale porovnám například seŘbitovem zvířátek, který je z podobné doby a sdílí podobné motivy, Cujo jednoznačně vede po všech stránkách. Zejména té herecké, kdy je obzvláště dětský představitel Tada lepší než kterýkoli herec Řbitova. A přerod dobráckého bernardýna ve vraždící monstrum je taky skvělý. Jak maskérsky tak díky využití 4 různých vycvičených psů, jednoho mechanického a jednoho doubléra v převleku. Vytvořit zvířecí horory musí být neuvěřitelně těžký a tady se jim to povedlo prodat opravdu uvěřitelně. Knížka je knížka a Kingův styl se na plátno v podstatě nedá přenést. Není to průser, ale cenu vidět to taky zrovna nemá.