Obojek (1991)

Ještě důmyslnější Panoptikon představuje film Obojek. V Ultramoderní věznicI Camp Holliday je každému trestanci nasazen titulní obojek obsahující výbušninu, která exploduje, pokud se on nebo druhý neznámý vězeň, s nímž je propojen, vzdálí od skupiny na více než sto metrů. Odsouzení se tak sami stávají těmi nejpodezřívavějšími a nejsvědomitějšími bachaři. Rutger Hauer, replikant Batty z Blade Runnera, se tu pod režijní taktovkou Lewise Teagueho, režiséra Honby za klenotem Nilu a Aligátora, často projevuje v nečekaně humorné poloze, vzdor těžkému tématu. Obojek nicméně rezonuje zejména temnou vizí vězeňství a prostřednictvím motivu privatizace vězeňského systému, který se stává nepříjemně aktuální.Více v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Když jsem si nedávno připomínal "běžícího muže" s Árným, byla tam jedna fajn vybuchující věcička... Obojek! No a hnedle jsem si vzpomněl na tenhle. Taky jsem ho rychle přidal na seznam "opakovat" a chyba to nebyla. Sice to není kdo ví jaká bomba, ale taky stále funguje a zabaví. Rutgera jsem měl vždycky v oblibě a Lewis Teague jako režisér TV kousků je taky v pohodě (aligátor, kočičí oko, cujo..). Celej film má docela slušnou atmosféru, dokáže udržet napětí a sem tam padne i dobrá hláška. Co víc si přát, prostě stará dobrá poctivá práce.

Takže tady máme film, který snad ani neměl vzniknout. Hlavní postavu podrazí jeho vlastní frajerka a dostane kulku – fajn, jakákoliv špetka originality končí přesně v tomhle bodě. Celá zápletka je jak z levného odpadu, který si hraje na Odplatu z roku 1997, ale v realitě se plácá v bahně vlastní neschopnosti.
 
Dostáváme se do vězení, kde vězňům nasadí kouzelné obojky, které jsou spárované s jiným vězněm, a když se od sebe vzdálí na 100 yardů, obojek jim odpálí hlavu. Jak originální, že? To vážně scénáristům nepřišlo na mysl, že by možná bylo lepší, kdyby obojky explodovaly, když se vzdálí od vězení? Ne, to by totiž totálně zabilo zbytek filmu. Jasně, proč neudělat zápletku ještě hloupější, když už jsme v tom?
 
A pak tu máme klasické vězeňské “drsňáky”, kteří hlavnímu hrdinovi dělají peklo. Scéna, kdy na něj čůrá jiný vězeň, mě sice pobavila, ale spíš ve stylu “co to sakra sleduju?”. To je opravdu vrchol jejich kreativního humoru – zlatá medaile za zoufalství.
 
Když se děj přesune z vězení, začíná absolutní fraška. Útěk? Jasně, skvělé. Jenže místo napětí a akce dostaneme nekonečnou nudu. Dva vězni pobíhají, obojky jsou naprosto nevyužité, a já pořád čekám, kdy přijde něco, co zachrání tenhle propadák. Spoiler: nic nepřijde. Vše se táhne jak žvýkačka pod botou a jediné, co se stane, je, že ztrácíte čas.
 
Herecké výkony? Tragické. Dialogy? Bolestivé. Celkový dojem? Odpad. Tenhle film je učebnicový příklad toho, jak vypadá projekt, který měl skončit v koši ještě předtím, než někdo vůbec zmačkl tlačítko ‘natočit’.

Obal si z VHS pamatuji, ale film jsem neměl možnost vidět, ale už jsem to napravil. A byl jsem překvapen. Sice je to zase film, který se půlku odehrával ve vězení, ale tady byly ty myšlenky opravdu originální a já se bavil. Další půlka o útěku už trochu ztrácela občas tempo, ale pořád mne film bavil. Roger hrál opravdu dobře a hlavně ty jeho hlášky a popichování se s ženskou postavou, občas jsem se fakt zasmál. A ta nostalgie i díky starému a dobrému dabingu. Tohle je béčko jak má bejt.

Zloděj diamantů, odborník na elektroniku Frank ( Hauer zde ozdoben brýlemi a delšími vlasy ) se po podrazu od své přítelkyně a kamaráda octne ve speciálním vězení, které je vyjímečné tím, že nemá žádné ploty, mříže ani dozorce. Každý vězeň dostane na krk elektronický obojek, který je propojen na dalšího spoluvězně, samozřejmě neví na kterého. Když se od sebe  vzdálí na několik desítek metrů, obojek vybouchne. Obojek je čistokrevné akční béčko, které si na nic nehraje, má celkem ve své době neokoukaný námět, sympatického Rutgera Hauera a perfektní kinodabing od Intersonicu."Ty mě nevzrušíš, ani kdybych ho měl na vypínač!"