Čtyři minuty (2006)

4*další z řady nenápadných filmů, který stojí za pozornost. Je zajímavý jak svým netradičním námětem, výbornými hereckými výkony, hudbou tak atmosférou. Všechny tyhle plusy naštěstí lehce zakryjí i jeho nedostatky jako občasnou nevěrohodnost situací. Své současné hodnocení si toto německé drama rozhodně zaslouží a připojuji se k ostatním s jeho doporučením,[ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ]

Nezlobte se na mne, ale ty filmy, kde nějaká pianistka má kdesi cosi problémy a je to celé hrozně umělecké až umělé, už mi trochu lezou krkem.

Tenhleten typ filmů je skutečně nesmírně vlezlý a já nemohu u tohoto než ocitovat jednu větu z diskuzního fóra ČSFD, která vystihuje přesně i mé pocity z tohoto snímku: "Táhlý nudný příběh o staré lesbě a mladé těžko zvladatelné vězenkyni." K tomu si přidejte, že jde o německý film, který alespoň na začátku se snaží i o mírný německý styl humoru.

Stará, lesbicky orientovaná dozorkyně se rozhodne z jedné mladé vězenkyně udělat klavírní virtuosku. Navzdory všem překážkám a dívčině nechuti a dalším prohřeškům se skutečně koncert uskuteční a dívka odehraje svůj čtyřminutový klavírní part ve stylu houslí Vanessy Mae. Tedy navenek efektivně. A sice vzbudí bouřlivý potlesk, avšak vzápětí je znovu zatčena. Dozorkyně, která se pokoušela u sebe doma s holkou vyspat, jen tiše zamáčkne slzu.

Tož asi tak.

Na disku najdeme protipirát, trailery na filmy 100% blond a Dobryňa Nikitič, jinak žádné bonusy.

Výborná dráma, ktorá rozoberá mnohé sociologické problémy a morálne aspekty ľudskej spoločnosti - nacizmus, lesbickú lásku, zneužívanie detí.... Potreba lásky je v každom človeku, preto problémom sa stáva chvíľa, kedy si naplno uvedomíme, že ju nedostávame a možno ani nikdy nedostaneme. Buď z dôvodu, že sme príležitosť prešvihli, alebo ju nevieme prijať. Môže sa stať liekom hudba? V každom ohľade ide o poctivú drámu, čakal som však viac. Trochu mi vadila mierna inscenačná forma, pričom ma to po pocitovej stránke hlbšie nezasiahlo, a to aj napriek skvelej H. Herzsprung a emotívne nabitému záveru. Za hlavný dôvod pokladám až prílišné zjednodušenie a povrchnú priamočiarosť niektorých tém. Aj napriek tomu však veľká spokojnosť.75/100

Někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Drama o dvou hrdinkách, navenek chladných a bez řádných emocí, uvnitř... taky? Nebo ne? Hra na klavír jako spojující článek a do toho pár německých dozorců a i trochu nějaké té druhé světové ve flashbackách. Co se musí nechat, že Hannah Herzsprung to zahrála výborně. Takový klasický oceňovaný festivalový snímek.

Stařičká učitelka hry na klavír dochází téměř celý život do ženské věznice, aby v místních odsouzených probudila lásku ke hře na tento úžasný nástroj. Při jedné bohoslužbě si všimne mladé Jenny, která opakuje prstoklad skladby, kterou právě hraje na varhany. Tu se začíná souboj pýchy, nervů a sebezapření mezi těmito dvěma při snaze vykřesat v Jenny znovu jak lásku ke hře, tak k životu samotnému. V Německu se občas urodí skutečně silné a zajímavé drama, které skutečně stojí alespoň za povšimnutí a toto k nim skutečně patří. Když opominu vcelku nelogické vedení věznice a prakticky volný pohyb trestaných, odsouzených za vraždu, pak se na to koukalo velmi dobře. Takováto dramata určitě nesnese každý, ale mám za to, že svého diváka si tento film najde. U mne velmi pěkných 75%