Col cuore in gola (1967)

Kdo se nenechá svést z cesty povrchním kategorizováním a organizováním filmů do žánrů (což je jeden z častých neduhů uvažování o kinematografii u šedé masy průměrných kritiků, akademiků, diváků), objeví hravý a sebe si vědomý film, který si skutečně vypůjčuje od "Blow-up", a to ono nejdůležitější: marné pronásledování prázdna, tenisovou hru bez míčku, pozdní vystřízlivění. Brassův film je od počátku cíleně "o ničem" a kriminální zápletka je jen nástrojem jak na prázdno naroubovat obrazy, Střih, hru na napětí a na lásku postav komentujících svůj příběh - Trintignantova postava jako by s filmem nikdy plně nesrostla, ale naskočila do projíždějícího vlaku jen aby zažila rychlou jízdu a prožila vystřízlivění z románku, který také neodhaluje nic víc a nic méně než pošetilost očekávání a prázdno jež toto nabízí. Experimentace, pop-art, pocta tehdejším velikánům i sexy uchopení toho nejkvalitnějšího z dobové artové kinematografie.(23.06.2016)

Zpracováním (kamerou) je film určitě zajímavý, nakonec je to pro mne bohužel jen další krásně/umělecky ztvárněná nuda. Hippie hudba a komiksové prostřihy dodávají filmu odlehčenou atmosféru, i když je to krimi (giallo asi jen opravdu okrajově). Čekal a doufal jsem, že režisér v čas zatlačí na pilu, bohužel se tak nestalo a film hned od skvělého začátku neustále ztrácí na tahu a zajímavosti.(21.01.2012)

Tahle kombinace mne strašně lákala: giallo, koketování s psychedelií 60-tých let, fantomaticky zdánlivě chladný výraz Jean - Louis Trintignanta a režie muže fascinovaného ženskou smyslností. Ale nějak to nefunguje. Kolem žen se vše točí i napětí se se dočkáme, ale film nemá patřičnou gradaci. A psychedelické záběry a stavy hl.hrdinů nevytváří mysterióznost jak bylo zřejmě režisérovým záměrem. Naopak vytváří zmatek a silně narušují napětí. Škoda. Za 2,5* díky slibnému začátku.(01.09.2010)

Veliké zklamání. Od režiséra kontorverzních děl jako Caligula či Salon Kitty jsem čekal film minimálně ve stylu Gore in Venice, navíc když tento snímek je v rámci giallo žánru jeho jediný zářez. Začátek filmu přitom vypadá docela nadějně. Hlavní hrdina se zakouká do pohledné dívky a po krátkém sledování ji nachází nad tělem vyděrače, kvůli kterému možná zemřel její otec. Oba se pak snaží nalézt kompromitující fotografii, kterou vyděrač vyfotil a kterou by teď mohl mít vrah. Brass se při tom snaží jít ve stopách Michelangela Antonioniho a do snímku zakomponoval mnohé z jeho Zvětšeniny (film je zasen do UK, část snímku je zasazená do fotoateliéru s pěknými fofomodelkami, bratr hlavní hrdinky se dosti podobá hlavnímu hrdinovi ze Zvětšeniny a v neposlední řadě se snaží reflektovat společnost a témata té doby: hippies, Vietnam, drogy, sex). I díky tomu má film roztříštěný scénář s velkými dírami a nelogičnostmi. Dobou atmosféru snímku se Tinto snaží navodit místy psychadelickou hudbou, barevnými filtry, komiksovými prostřihy, obrazovku rozdělenou do více částí. Tím však u mě body nezískal, ba naopak. Vím, že to tenkrát bylo v módě, ale v jeho provedení je to opravdu otřesné. Ostatní výbava filmu jako herci, kamera, výtvárná stránka nestojí vůbec ani za řeč. Za 1* , víc si film opravdu nezaslouží.(08.06.2009)

Umělecky natočený film, ze kterého sálají popkulturní odkazy (Beatles, Jefferson Airplane, Batman, Wolf Man), má skvělou psychedelickou hudbu, ale jinak je to příšerná nuda.(17.10.2020)