Ciao (2008)

Raz, cestou do prace e som videl na ceste lezat hovno. V rannom chlade sa z neho este parilo a ja som ostal v nemom uzase z tohoto carokrasneho okamziku mojho uboheho zivota - fakt ako nekecam, jedna z najkrajsich chvil. . Ranna mlha, k nebu stupala ta nezamenitelna aroma a jemne odtiene hnedej sa len hrali na orosenom asfalte. Vplyvom toho prenadherneho okamziku som sa zastavil a kladol som si opat zakladne otazky ludskeho metafyzicna : "Kto som"? Odkial som a kam idem? V usiach mi vyhraval Vangelis a zase som sa odputal od zemskeho povrchu a namieril som si to minimalne k Kuiperovmu Pasu, popripade este aj k Oortovmu mracnu. Moje hlboke filozoficke uvahy vsak prerusil sused duchapritmonou otazkou : Kurva doprdele, ty cumis do hovna? No a taxom musel ist zase do tvrdej reality vsedneho dna.
PS : panske zadky a konecniky nepovazujem za pritazlive, filmovu teoriu som nestudoval, doteraz viem o nej hovno a dufam, ze to tak aj dlhodobo ostane. Jo a dlhodobo fungujem ako repelent na odborne termity z filmovej teorie. 0 %

Aj toto sa obcas stava. Tesil som sa a bol som dost sklamany. Film mohol byt skvely, ale herecke vykony oboch hercov ma od prvej chvile znervoznovali. Cely cas som mal pocit, ze maju pred sebou scenar a len si ho medzi sebou skusaju. Vymenit hercov alebo tych aktualnych naucit hrat a mohlo to byt super. Pre porovnanie by som dal vykon chalanov ( Tom Cullen a Chris New ) vo filme Weekend. ktorym som veril kazde jedno slovo.
Plne suhlasim s komentarom tomeša a HollyW

Holding a shot until the cows come home, are milked dry and put out to pasture once again does not make an art movie.Nebýt italského, řekněme impresária, Alessandra Calzy (který se částečně podílel na příběhu a zahrál si Itala, co se na něj dobře kouká - na herecký debut to nebylo úplně špatné!), Ciao by nebylo ani na ty dvě hvězdy, je to zklamání týdne (ano, jen týdne). A z toho jedna hvězda je za to, že se ve filmu nikdo nesvléká. Film je i přes necelou hodinu a půl zdlouhavý až dlouhý (viz úvodní citace z recenze v NYT), je to bohužel nudné, ukňourané, a to i přes původně zajímavý nápad, který ale pak trochu sklouzne do klišé... tomu ani neříkám spoiler warning. A to ještě nemluvím o zpracování, které je místy až na facku (nechci hnidopišit, ale za všechny zmíním aspoň zvuk - viz zcela bezvýznamně hlasité polykání (sic!) snad všech herců, to přece muselo rušit všechny - anebo zhůvěřilé svícení: totálně rušivé /asi "umění"?/ spodní nasvícení herců doma při večeři, proč?!). Dialogy působí škrobeně, paradoxně příliš "filmově" (všichni hned vědí co říct, na co se zeptat, kde je aspoň náznak přirozenosti?). Ke konci se film místy trochu zlepší (jako by začal režírovat někdo jiný?), ale oba předchozí snímky původem malajského režiséra Yen Tana (*1975) budou přece jen zdařilejší (Happy Birthday/2002/ aDeadroom/2005/). Škoda.

Pro mě perlou veskrze zezačátku nezáživného filmu byl Ital Alessandro Calza, ač hrál jednu ze dvou hlavních rolí, ve svých 38 letech, kdy film natáčel, vypadá suprově a uznání pro něj, že i v těchto letech ještě dělal modeling ... zásluhou nejen jeho hodnotím nadprůměrně.

Zajímavý příběh sám o sobě nestačí, když máte průměrné herce a strohé dialogy, navíc se špatným zvukem. Taky mi dost vadila podoba herce Andrey s naším Leošem Marešem, no úplně jako by ta snobárna byla pořád na povrchu a do charakteru postavy se musel nonstop nutit.