Charakter (1997)

Složitější a divácky náročný holandský film, ve kterém mladý právník vypráví policejnímu vyšetřovali svůj životní příběh. Příběh rozhodně není jednoduchý a přímočarý, zato však je dost dramatický.DĚJ: Jacob Willem Katadreuffeje zatčen pro podezření z vraždy obávaného soudního vykonavateleDreverhavena. Během výslechu vypráví celý svůj život – od chudého dětství s matkouJobou, přes tvrdou práci, studium práv až po kariéru advokáta. Dreverhaven byl jeho biologický otec, který ho celý život pronásledoval, testoval a snažil se mu ničit existenci.ZHODNOCENÍ:Trochu zdlouhavé sociální drama s lehkou krimi zápletkou, s postavou hlavního hrdiny, který se nikdy nevzdával a šel vstříc svým cílům. Nejvíce tomuto filmu uškodilo to, že jsem jej nesehnal v lepší kvalitě, než 720p. Kdyby to bylo aspoň v kvalitě 1080p a nadabované, tak by to byla dokonalost sama...
Film je hutný, psychologický a velmi dobře zahraný. Ukazuje sociální vzestup, otcovskou nenávist a nezlomného ducha hlavního hrdiny. Celkově silné holandské drama o charakteru a odhodlání.

Potřeboval bych roky humanitních studií, abych dokázal přesně popsat pocity z tohoto filmového zážitku. Viděl jsem kdysi i v kině, občas si doma připomínám. Je to čistá psychologická práce, psychoanalýza a tak trochu i psychopatie a je to hutný film jak svou atmosférou, tak kvalitami scénáře. Hluboce se vryl do duše jako hrubý vryp, který se nedá vybrousit, zůstává natrvalo v hlavě a v duši. Rozšiřuje obzor o umělecký rozměr, který nemá moc alternativ nebo obdob, pokud nějaké.

Vynikající dusné psychologické drama otce (exekutora) a syna (nemanželského), kteří si k sobě nedokážou najít cestu. Ten podpis na závěr mě sejmul... Atmosféra snímku bezchybně tíživá (včetně počasí), hudební podmaz v kvalitě A+, výborně napsané (sociální kontext chudoby a nezaměstnanosti 20. let patrný), bravurně zahrané a o tom, jak je to natočené, je celkem zbytečné psát, neb se jedná o skvost (hra stínů, tmy a světla mě dostala).

Po filmařské stránce není co vytknout, herci, kamera, atmosféra to tady fakt šlape jak hodinky. Problém jsem měl s příběh, takových střetů osobností už tu bylo mnohem víc a já tady po většinu času postrádal delší emotivní stopu. Závěr, vlastně jsem jejich chování a vztah naprosto nechápal a nemyslím jen otce a syna, ale i matky a taky dalších postav, na to jak reálná šla z filmu atmosféra, tak postavy byly až moc filmové.

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají).