Cesta zpátky (2020)

Ben Affleck si pri vytváraní tejto úlohy musel byť veľmi istý, do čoho ide. Aj nad ním lietal čierny mrak alkoholizmu. A tak mu nebolo zaťažké, niečo také stvárniť. Ako sa s tým ale vysporiadával na pľaci, to už je vec druhá. Zvyšok je len slušne natočená ( nielen ) športová dráma, ktorá príliš nespomaľuje a má dosť energie na to vás svojím spôsobom pohltiť.

Neviem prečo mi toto sadlo. Asi preto, že aj keď sa to hrá na športový film o podpriemernom basketbalovom školskom tíme, ktorý si postupne buduje cestu na vrchol, v centre príbehu nie je šport. Tvorí len kulisu. Zaujímavú aj keď obohratú. Film je viacej o tom ako sa vysporiadať so stratou dieťaťa. Cez alkoholizmus, cez sebadeštrukciu. V tomto smere filmu výrazne dominuje zlomený Ben Affleck, ktorý podáva jeden zo svojich lepších výkonov. Jeho bolesti rozumieme. Dokážeme sa s ňou stotožniť. Film nie je cukríkový ani prehnane pozitívny ( čo jasne dokazuje veľmi tvrdý a bezútešný koniec len s malou štipkou nádeje). O´Connor je v takýchto žánrov sebavedomí a presný. Aj na poli emócií aj na poli drámy. Vytrieskalo to zo mňa pocity, ktoré som od toho filmu neočakával. Preto tie 4*

Někdo by řekl, že jde jen o další z řady dramat ze sportovního prostředí. Nicméně tenhle film není pouze o basketbalu, ale hlavně o vyrovnávání se s bolestnou minulostí a síle posunout se v životě tím správným směrem dál. Ještě jsem nevidělaBena Affleckatak vnitřně přesvědčivého a věrohodného jako právě zde. I s těmi kily navíc mě upřímně dojal. (70%)

Spíše průměrný film, kde se Jack vrací na školu, kde sám hrál, jako trenér basketbalového týmu. Sportovně se mu celkem daří, ale musí se hlavně vypořádat se svými démony. Několikrát jsem si říkal, nechoď tam, ale stejně se od alkoholu utíká obtížně, zvláště pokud v tom hraje roli i ztráta dítěte. není to opravdu špatné, ale jsou zkrátka lepší sportovní filmy a to i od Gavina O'Connora (viz Warrior).

Hm, téma moc dobrý, zlom v životě, pád na dno, alkoholismus. Jack se s tím vším potýká a ač je mu věnováno hodně prostoru a díváme se, jak se se svými démony pere, přijde mi to tak nějak hodně povrchní, emoce nejsou do hloubky a na dřeň. Basketbal a tým tu hrají až druhou roli. Více bych to vybalancovala a bylo by to super, takhle jednou stačilo a nic to ve mně nezanechalo.